České národní listy

Česká menšina má mít v Německu tolik práv, co německá menšina v ČR!

Po parlamentních volbách v Německu se do Spolkového sněmu nevrátila řada poslanců za CDU a CSU. Nebyli znovu zvoleni. Tento osud postihl i dr. Bernda Fabritia, předsedu tzv. Svazu vyhnanců (SV) a Stephana Mayera, místopředsedu SV a člena „Sudetoněmecké rady“.  Oba kandidovali v Bavorsku za CSU. Voliči tuto stranu zčásti opustili. Někteří z nich přešli  k nově vzniklé „Alternativy pro Německo“, která se i v Bavorsku úspěšně ujala.

B. Fabritius a S. Mayer měli však při té smůle i velké štěstí. Předseda bavorské CSU, Horst Seehofer, se stal  v nové koaliční vládě spolkovým ministrem vnitra. Na své stranické druhy nezapomněl. Oba dva již působí na významných funkcích v jeho rezortu. Dr. Fabritius se dokonce stal spolkovým vládním komisařem pro otázky vysídlenců a národnostních menšin.

V článku Šéf Svazu vyhnanců Fabritius následuje Koschyka, publikovaném v Sudetenpost, 5.4.2018, str. 3, mě zaujala věta, že spolkový vládní komisař také  bude v nejvyšší míře zastupovat německé menšiny zůstavší v jejich původních vlastech a sídelních oblastech. Toto sdělení nezapůsobilo na nás dobře.

Z Německo by nikdo neměl žádným způsobem zasahovat do činnosti německých menšin. Máme neblahé zkušenosti z dřívější doby, kdy nacistické Německo zásadním způsobem ovlivňovalo činnost henleinovců u nás. Vše vyvrcholilo kolektivní zradou Československé republiky, proti níž vystupovali henleinovci dokonce se zbraněmi v rukou. Tehdy převážná část „našich“ Němců byla loajální vůči Německu a nepřátelská k republice. Kolik krve Čechoslováků vylili ordneři a Freikorps? Jen od poloviny září do 1. října měli tito vrazi na svědomí 110 zničených životů, 50 těžce raněných. Přes 2000 našich občanů násilím odvlékli do Německa. Na to nemůžeme zapomenout.

Ani vývoj německé menšiny v ČR není nadějný. Počátkem 90. let minulého století  Svazy Němců prohlásily, že jsou součástí tzv. sudetoněmeckého kmene. A to nebyl z našeho hlediska rozumný krok. Můžeme též konstatovat, že loajalita „našich“ Němců v současnosti spíše patří opět Německu, než ČR. A to je již naprosto nežádoucí. Jsou přece občany našeho státu, tudíž by jako občané ČR měli se chovat. A to, jak jsme přesvědčeni, nečiní.

Pokud spolkový vládní komisař také  bude v nejvyšší míře zastupovat německé menšiny a dále přitahovat do německé náruče, pak může opět dojít k napětí mezi částí německé menšiny v ČR  a většinovým obyvatelstvem. A to by nevedlo k ničemu dobrému, spíše naopak.  Napětí by mohla dále zvýšit skutečnost, že německá menšina u nám má, o tom jsme přesvědčeni, privilegované postavení. Na druhé straně však Češi, Slováci a Poláci, žijící dlouhodobě v Německu, nejsou jako národnostní menšiny uznány, a proto se netěší žádným menšinovým právům. Reciprocita, princip mezinárodního práva, v těchto případech není dodržena. Podle ní by Češi žijících v Německu  měli  mít tolik práv, kolik má německá menšina u nás. A že tomu tak již dlouhodobě není, víme. I v Polsku jsou vztahy mezi státními i regionálními orgány a německou menšinou značně napjaté. Poláci se ozývají a žádají SRN, aby poskytla Polákům menšinová práva. Ale zatím Němci nejeví známky toho, že by chtěli jejich nárokům vyhovět.

Proto si myslíme, že pan spolkový komisař vládní komisař pro otázky vysídlenců a národnostních menšin. by měl nejen pečovat o německou menšinu, žijící tam či onde, ale také i o situaci, v níž žijí Češi, Slováci a Poláci v Německu. Je jen otázkou času, jak jsme přesvědčeni, že Německo pod stoupajícím tlakem, a ten se nemůže neodrazit na postavení německé menšiny v těchto i dalších státech, nakonec bude muset přiznat národnostním menšinám práva, která jim patří. Je to jen otázka času. Čím déle to bude trvat, tím hůře  pro vzájemné vztahy Německa a dalších států, které případně mohou omezit práva německých menšin, žijících na jejich státním území, pokud se jejich krajanům v Německu nedostane národnostní spravedlnosti.

Zatímco německá menšina v ČR má privilegované postavení, Češi, Slováci a ani Poláci nejsou v Německu uznávanými menšinami, a proto ani menšinová práva nemají. Tato skutečnost je v hrubém rozporu s požadavky mezinárodního práva. Německá menšina má mít v ČR tolik práv, co má česká menšina v Německu. Totéž platí i pro slovenskou a polskou menšinu v Německu.

Takže můžeme shrnout. Slovanské menšiny, žijící na území neslovanských států, mají zásadně menší práva, než menšiny těchto států, které jsou na území slovanských států.

S vrcholem této již dlouhodobé nespravedlnosti se můžeme setkat na příklad  v pobaltských státech, kde žijící ruské menšiny nejenže nemají menšinová práva, ale část z nich se dokonce netěší ani plným občanským právům. Jsou občany druhého řádu, přestože mnozí z nich se na území těchto států narodili.

Ještě horší je, že jsme na tuto skutečnost upozorňovali MZV ČR v době, kdy v jeho čele stál puncovaný demokrat, Karel Schwarzenberg, který nám odpověděl, již více než před deseti lety, že EU tuto situaci studuje. Jak vidíme, studia EU pokračují tak úspěšně, že zřejmě budou probíhat další roky, aniž by se na těchto zvrácených poměrů, které jsou v rozporu s mezinárodním právem, něco změnilo k lepšímu. V současnosti naopak vidíme, že i média ruskojazyčných menšin jsou omezována a někde i rušena.  Měli bychom se znovu ozvat a poukázat na zvrhlost současného stavu.

Dr. O. Tuleškov