Často si vzpomenu…, Marek Řezanka
Často si vzpomenu…
Marek Řezanka
Teď často vzpomenu na pana Karla Kryla
a ač hrát nesvedu, sáhl bych po kytaře
když slyším ozvěnu, již vrchnost nezakryla
Ze zadnic vepředu mají být nové tváře
Chudák jde do basy – a grázl lyžuje si
Že se to nezlomí? Ne, přijde nová éra
Snad se již ohlásí, když pohrdneme „esy“
jež „vězně svědomí“ dělala z hochštaplera
Umělá fasáda, tak slabá, se již loupe
a krutě odhalí, co shnilo, v anotaci
co roky zasmrádá – jak všechny řeči hloupé
Prý hledí do dáli – jsou ale krátkozrací
Ze vzorů ostuda a divná pachuť zbyly
když pásky přes oči skončily na dně v koši
Zase jsme trochu dál a trochu za debily
když mrtvé překročí ti samí s kůží hroší
Když „vpřed“ nám přikáží – tak jdeme – ale do zdi
a do zdi narazí, kdo vydal by se zpátky
Krmí nás siláží – a už i v tom se zpozdí
za silné námrazy uprostřed křižovatky
Hesla se nemění – jsou jenom nová loga
Chirurg je bez místa – však operace začne
K našemu zděšení pozvali patologa
Léčba se nechystá – to pitvy budou značné
Z knih škrtli pasáže, jež by nám něco daly
Myslit je škodlivé – tak mnohé vatry vzplanou
Když znát se zakáže – vše určují pak svaly
Cit mizí s odlivem – a rozum hlavní branou
Teď často vzpomenu na pana Karla Kryla
když zemi prodanou utratí jako čokly
Snad nohu do třmenů již nedá kamarila
v níž slovo dostanou vždy vši a ti, kdo zcvokli…