České národní listy

Božena Němcová bez pomluv a senzací, přesto úchvatná, milující, trpící 1

Marie Neudorflová

4. 2. 1820 uplynulo dvě stě let od narození naší největší spisovatelky Boženy Němcové (před sňatkem Barbory Panklové). Postupně vyšla řada článků, vznikl dokonce čtyřdílný televizní seriál, který vzbudil značně silné emoce u diváků i reakce. Většina recenzí  je velmi kritická, podobně jako k některým tradičním spekulacím o jejím původu. Vzhledem k důrazu filmu na intimní stránku života Němcové se několik kritiků shodlo na tom, že tvůrci filmu udělali z Němcové „couru“ a nesnažili se pochopit a vyjádřit, proč je Němcová naší největší spisovatelkou. K tom by totiž potřebovali znalosti širšího kontextu doby a hluboký vhled do hloubky citů a mravních hodnot Němcové, které stály přirozeně a pevně na straně slabších, včetně žen. Ale  neladily s hodnotami soudobého společenského systému spjatého s katolickou církví, v němž každá vzpoura proti hierarchickému společenskému řádu i v rodině byla krutě trestána.

A přece plodné zrno vzpoury proti nespravedlnosti sílilo od osvícenství. V době, kdy žila Božena Němcová, začalo nadějně klíčit i v myslích výjimečných žen, mezi něž patřila i Němcová. Navíc byla poměrně sečtělá a zároveň dobře věděla, co to je manželský úděl prosté ženy, jeho bolestné stránky měla stále na očích. Byla nejstarší z dvanácti sourozenců. Nechtěla se brzy vdávat, chtěla se vzdělávat, měla svůj ideál, jaký by měl být muž, kterého by mohla milovat. Její vnímavosti neušly svérázné venkovské postavy, občasné tragedie, sociální realita, a krásná příroda, kterou milovala. To vše inspirovalo její emoce, fantazii i schopnost hlubší reflexe. Byla nedostižitelná v umění vyprávět a psát dopisy. Napsala jich během života na tisíce, mnohé spálila. Tvůrci filmu pochopili jen málo důležitost těchto aspektů, nebo nechtěli pochopit, nebo dokonce nemohli kvůli politickým tlakům, jak má být Němcová interpretována. Liberalismus vždy preferoval v kultuře soukromí lidí, čím skandálnější, tím lepší. Hlavně odpoutat pozornost od sociálního a politického kontextu. Ale umělci by neměli přijímat takové tlaky, zrazují tím své poslání přispívat k poznání podstatného z hlediska celkové úrovně lidí -- kulturní, mravní, sociální.

Proč filmový představitel Josefa Němce myslí, že je správné a objektivní ukázat Němcové slabosti a přednosti, jako u každého jiného člověka? Ale Němcová nebyla jako „každý jiný“, naopak byla ženou velmi výjimečnou. Jako jediná žena se řadila mezi naše nejvýznačnější kulturní osobnosti, které ji trvale uznávaly. Svým čtenářům ukazovala cenu i bídu jejich života i cesty k větší lidskosti a důstojnosti. A to i národní v moři poněmčujících tlaků. Zanechala za sebou úžasnou tvorbu, úžasné svědectví, svědectví o své době, o našich kořenech. Její poznávání i tvorba byly podmíněné její láskou k lidem a k ponižovanému českému národu a také její statečností. Jaký je smysl perfidního přístupu, který si vybírá hlavně pikantní a ignoruje důležité? Ponížit Němcovou a její tvorbu v souladu se současnými tlaky z EU abychom považovali své národní obrození a jeho velké  osobnosti a úžasné výsledky jejich práce za zbytečné? Co by z nás zbylo bez cenné kulturní a historické identity? Cenné duchovní, kulturní a mravní hodnoty byly spjaty hlavně s existencí národů, a vědomým rozvíjením jejich pozitivního potenciálu.  Konečně ti, kteří sní o moci, velkých říších a pohrdají malými národy, by mohli tvrdit, že měli pravdu, že jsme méněcenný národ. Nedělejme si iluze, že by už dnes neexistovali. Avšak ve skutečnosti od působení Mistra Jana Husa šel český národ často příkladem v obraně a rozvíjení své kulturní a národní identity a integrity proti nepřátelům, kterým šlo o moc, expanzi, zcizování bohatství slabším, A nejen to – český národ vytvářel kulturní a duchovní hodnoty srovnatelné s tím nejlepším v Evropě. Bohužel,  se nám v podstatě vrací pobělohorské období, zvláště ve snižování úrovně vzdělání, atomizace společnosti, čím dál menší schopnost rozumět době, ve které žijeme, včetně vědomí, co vlastně jsou naše národní zájmy. Je zapotřebí, aby česká kultura přispívala k tomuto destruktivnímu trendu, který není v zájmu úrovně většiny a národa? Je snad lidem v kultuře jedno, že se podílí na její destrukci? Kde je zodpovědnost za vše, co nám minulé generace pozitivního zanechaly? Hodnotná kultura přece nevyrostla z myšlenky, že kultura má být převážně pochybnou zábavou. Společným jmenovatele autorů obhajujících „vzrušující“ aspekty života Němcové je jejich malá znalost jejího díla. Chybějí znalosti z její obsáhlé korespondence, pochopení smyslu práce z národního hlediska, chybí  respekt k seriozním pracím o Němcové (Václav Tille, Korespondence, Miloslav Novotný, Zdeněk Urban, atd.). Zato nezdravá touha po senzaci se nedá přehlédnout. Něčím ohromit na úkor pravdy, někam se vetřít, hlavně do soukromí, do milostného života, který by nás měl nejméně zajímat. Udělat z bolesti či tragedie pikantnost nejen k pobavení, ale přímo k ponížení všeho velikého, co bylo lidem a národu dáváno s  láskou a sebeobětováním. A upoutat pozornost k nepodstatnému, což je tradičně spolehlivý prostředek, jak udržovat lidi v nedospělosti, v malé schopnosti rozlišovat mezi důležitým a nedůležitým, včetně souvislostí.

Je tu ještě jeden důležitý perfidní aspekt ve vztahu k Němcové objevující se v různých článcích i na internetu. A to je její původ, po kterém se v popularizační tvorbě „pátrá“ již přes sto padesát let. Je to urputná snaha dokázat, že Terezie Novotná a Jan Pankl, jako prostí a nevzdělaní lidé, nemohli být rodiči tak nadané a krásné ženy jako byla Božena Němcová. Nechme stranou zbytečné úvahy o tom, že byla o dva roky starší, než se tradičně uvádí. Hlavní argument relevantních úvah je, že matkou nemanželského dítěte musela být příbuzná kněžny Zaháňské, přesto, že pro to v dokumentech není ani náznak. Tvrzení je lehce vyvratitelné, dokonce je jen otázkou zdravého rozumu: „proč by aristokratická matka dávala k adopci dítě čtrnáctileté nevdané, nevzdělané a chudé služebné ve Vídni a poté vrchnost nutila mladíka, který o vyvinutou, ale málo půvabnou patnáctiletou dívku Terezku moc nestál, aby si ji vzal?“ To opravdu nikdo nemůže rozumným argumentem vysvětlit. 

Důvod k úpornému prosazování šlechtického původu Boženy Němcové  je jednoduchý. Narodila se a působila v době, kdy ze strany Němců v Rakousku i v Německu vládlo nezlomné přesvědčení, že Češi a Slované obecně, jsou podřadnou rasou, bez kultury, bez historie, bez nároku na budoucnost. A podle toho se chovali a to i lidsky a politicky. Neměli zájem poznat historii a kulturu Čechů, která ale často svou úrovní předčila jejich. Když někdo z Čechů vybočil z této představy a dosáhl určité proslulosti svými schopnostmi a prací, nemohl přece pocházet z nekulturních, méněcenných a sociálně zaostalých Čechů. Znevažovat, ignorovat ba i podrývat a ničit vše cenné, čeho Češi dokázali, se stalo trvalou součástí německého nivó vlastně až do současnosti. To se týká nejen Němcové, ale i dalších, například T. G. Masaryka. Co o nás pozitivního vědí Němci v současnosti? Ale film se možná v Německu bude hrát.