Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bombardování - (nejen) Škodových závodů v Plzni

23. 2. 2024

Bombardování - (nejen) Škodových závodů v Plzni

 

 

(14 dní před svým příchodem, 25. dubna 1945, byl tedy tento průmyslový gigant Američany fakticky zničen) Plzeň byla i díky Škodovým závodům jedním z nejdůležitějších měst v Československu. Společně s německými koncerny Krupp a Rheinmetall patřila mezi tři nejdůležitější zbrojní továrny, pracující v době války pro Třetí říši.

Před válkou továrnu vlastnila francouzská společnost Schneider Creuzot a americká Morganova kapitálová skupina. Po tři předchozí roky byla Škodovka terčem celkem 6 spojeneckých náletů, aniž by došlo k většímu poškození. Zřejmě ani o to nebyl zájem. Spojenci si mysleli, že po válce Škodovku získají oni, takže „si ji přece nebudou ničit“.

Proč se však, pouhých dvacet dní po vyhlášení Košického vládního programu, 25. dubna 1945, stala plzeňská Škodovka terčem jednoho z posledních spojeneckých náletů, si lze snadno a jen těžko vysvětlit jinak, než jako snahu oslabit český poválečný průmysl.  

 

25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové a tentokrát skutečně zničující bombardování Škodovky. Bylo to skutečně poslední bombardování v Evropě.

500 bombardérů USAF svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb. 29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno... nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena.

Bombardování Plzně na konci války- neměl už žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa.  

 

USA bombardovaly ještě Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, ČKD-Praha 25. 3. 1945 a další místa. 17. 4. 1945 bombardovaly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov.

Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov, seřaďovací nádraží a další objekty. Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: »Dobrá práce, jsem spokojený!«

 

Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka »Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR«, Praha 1969, str. 11 a další.

 

Přišlo e-mailem

CP