Boj o Moskvu III
Boj o Moskvu
Ve dnech, kdy se nepřítel nacházel několik desítek kilometrů od města, bylo uskutečnění přehlídky velice riskantní. Pokud by se o ní Němci dověděli, mohli soustředit mnohanásobnou přesilu pozemních a vzdušných sil a probít se přímo na Rudé náměstí. O chystaném překvapení se však nacistická rozvědka nedověděla a úder nepřipravili. Až v době, kdy přehlídka začala, byly zapojeny radiostanice a přenos z přehlídky šel do celého světa. Uslyšeli ho samozřejmě i v Berlíně a Vlčím doupěti, ale vše bylo neočekávané a tak neuvěřitelné, že nevěděli, jak reagovat. Všichni se o tom báli podat Hitlerovi hlášení. On sám prý zcela náhodně pustil rozhlas a uslyšel z Moskvy slavnostní pochod a rázné kroky. Führer to zpočátku vnímal jako přenos z nějaké německé oslavy, ale když uslyšel povely v ruštině, pochopil. Hned se vrhl k telefonu. Na vynadání zpravodajcům a pracovníkům generálního štábu nebyl čas, proto zavolal rovnou na štáb skupiny armád Mitte.
Když uslyšel telefonistův hlas, zdrženlivě řekl: „Tady Hitler, spojte mne s velitelem bombardovací divize.“ Nějakou chvíli slyšel úryvky vět a cvakání přepínání. Najednou vzrušený hlas zakřičel do telefonu: „Kde je führer, neslyším ho.“ „Já jsem tady,“ řekl Hitler, „Kdo je tam?“ „Velitel dvanácté bombardovací letecké divize.“ „Jste osel, ne velitel divize. Pod nosem vám Rusové provedli přehlídku a vy spíte jako prase.“ „Je špatné počasí, můj vůdce. Není vhodná doba pro létání.“ „Dobří letci létají za každého počasí, dokáži vám to. Dejte mi okamžitě nejlepšího letce vaší divize!“
Nejlepší piloti byli kdesi na plukovních letištích. Generál k sobě přitáhl důstojníka, náhodně se nacházejícího v kanceláři. Ten slyšel, s kým velitel divize mluvil, a rázně se představil: „Tady nadporučík Schranke.“ Hitler potlačil hněv. Proháněl jen vyšší velitele a k frontovým vojákům středního a nižšího článku velení vždy přistupoval v dobrém. „Můj drahý Schranke, už nejste nadporučík, ale kapitán. Dokonce ani kapitán, ale major. Mám zde rytířský kříž, to je vaše vyznamenání. Okamžitě vyleťte a bombardujte Rudé náměstí!“ „Okamžitě letím, můj vůdce!“ vykřikl Schranke a běžel ke dveřím. Když zaznamenal odložení telefonu, zvedl jej velitel divize, a z telefonu zazněl Hitlerův hlas: „Generále, generále, kam jste zmizel?“ „Jsem tu, můj vůdce,“ řekl unaveným hlasem generál ztrápeně a pomyslel si: „Teď mne degraduje.“ Hitler chápal, že hlavní je bombardovat přehlídku a čas na degradaci není. „Generále, dám vám hodinu na to, abyste vykoupil svou vinu. Okamžitě leťte za nositelem rytířského kříže, kterého jsem vyslal, s celým vaším útvarem. Veďte ho sám. Osobně! Cekám na vaše hlášení po návratu. Konec!“ Novopečený major Schranke byl už několik minut ve vzduchu. Viděl, jak za ním vzlétají trojice dalších bombardérů. Schranke do Moskvy nedoletěl. Jeho letadlo a ještě 25 dalších bylo sestřeleno daleko od cíle a ostatní se vrátili zpět. (Tamtéž, s. 250 - 252.)
Slavnostní zasedání moskevského sovětu poslanců proběhlo 6. listopadu a přehlídka vojsk na Rudém náměstí 7. listopadu. Projev předsedy státního výboru obrany J. V. Stalina výrazně posílil důvěru lidu i armády, že nepřítel bude u Moskvy zastaven a bude položen základ k úplné porážce německých vetřelců. Stalin v projevu k vojákům, kteří z Rudého náměstí odcházeli na frontu, jménem strany a lidu uvedl: „Na vás se dívá celý svět jako na sílu schopnou zničit lupičské hordy německých vetřelců. Na vás se dívají zotročené evropské národy, které se dostaly pod jařmo německých vetřelců, jako na své osvoboditele. Válka, kterou vedete, je válka osvoboditelská, válka spravedlivá. Nechť na vás v této válce zapůsobí mužný odkaz našich velkých předků, Alexandra Něvského, Dmitrije Požarského...! Nechť vás vede vítězný prapor velikého Lenina! ... Pod leninským praporem kupředu - k vítězství!“
Sovětští vojáci odpověděli na výzvu strany hrdinskými činy v boji a pracující v zázemí vynikajícími pracovními výsledky. Skupina armád Mitte obnovila po dvoutýdenní přestávce útok na sovětské hlavní město. 15. listopadu začala mohutná dělostřelecká a letecká příprava. Německá 3. tanková skupina zasadila silný úder 30. armádě. Část této armády se na příkaz velení stáhla 16. listopadu na
severovýchodní břeh Volhy. Houževnatý odpor nepříteli kladly svazky, jež se bránily jižně od přehradní nádrže. 16. listopadu překročil nepřítel řeku Lamu, ale ztratil při tom 60 tanků. Také situace na styku Kalininského a Západního frontu se krajně zkomplikovala. K odstranění nebezpečí nepřátelského průlomu na Klin posílilo velení frontu 30. armádu dvěma divizemi a zasadilo útočícím nepřátelským vojskům několik leteckých úderů.
16. listopadu přešla za hromadné podpory letectva na volokolamském směru do útoku proti 16. armádě 4. německá tanková skupina, čítající přes 400 tanků. Její hlavní úder dopadl na rozhraní mezi 316. střeleckou divizí generála Panfilova a skupinou vojsk generála Dovatora. Hrdinní panfilovci v rozhodných bojích zničili za čtyři hodiny nerovného boje 18 tanků a pobili několik desítek fašistů, ale nepřítele vpřed nepustili. Týž den zasadila za letecké podpory část 16. armády nepříteli protiúder. Události na frontě od 16. do 21. listopadu ukázaly, že hlavní síly 3. a 4. tankové skupiny, které měly bleskově obejít Moskvu, byly zataženy do vleklých bojů, tempo útoku se nepřetržitě zpomalovalo, Němci museli zdolávat houževnatou obranu a odrážet protizteče střeleckých, tankových a jezdeckých svazků. Pokusy nepřítele obklíčit kteroukoli divizi nepřinesly většinou úspěch.
Velitelství skupiny armád Mitte posílilo 3. tankovou skupinu další tankovou a motorizovanou divizí a uložilo jí do 19. listopadu dobýt Klin a Solněčnogorsk. Sovětská vojska po urputných pouličních bojích byla nucena obě města vyklidit. Nápor nepřítele nepolevoval ani na dalších úsecích obrany. Zvláště tuhé boje sváděla vojska 16. a části 5. armády na řece Istře. Sovětské divize zde zadržovaly nepřítele a způsobovaly mu značné ztráty. Nepřítel se i přes značné ztráty nepřestával prodírat k Moskvě, přičemž vrhal do boje poslední zálohy. Přesto se mu prolomit obranu sovětských vojsk nepodařilo.
O tom, jak Hitler ve Vlčím doupěti hodnotil situaci, uvádí Karpov: „Hitler, nadšený postupem vojsk v novém útoku, řekl náčelníkovi generálního štábu, aby připomenul Bockovi i dříve stanovené cíle, nejen obsazení Moskvy, ale postup na Jaroslavl, Rybinsk až k Vologdě. Halder okamžitě toto führerovo přání sdělil von Bockovi, ale ten, aniž by zakrýval zlost, odpověděl: ,A kde na to vezmu vojska?‘ Přesto Halder vysoce ocenil Bockovu statečnost a 22. listopadu zapsal do svého deníku: ,Polní maršál von Bock osobně řídí průběh bitvy u Moskvy z velitelského stanoviště v přední linii. Jeho neslýchaná energie žene vojska vpřed. Je pravda, že na jižním křídle a ve středu 4. armády se toho více nedokáže, vojska jsou zcela vyčerpaná a nezpůsobilá k útoku. Avšak na severním křídle 4. armády a u 3. tankové skupiny ještě je možný úspěch (Vl. Karpov, Maršál Žukov, s. 264.)
Po dobytí Klinu a Solněčnogorska se nepřítel pokusil pokračovat v úderu severozápadně od Moskvy. V noci na 28. listopad se mu podařilo malými silami přepravit se na východní břeh Moskevsko - volžského průplavu u Jachromy. Velitelství Západního frontu podniklo rychlá opatření k likvidaci tohoto nebezpečí. Velmi důležité pro změnu situace severně od Moskvy bylo včasné přisunutí 1. úderné armády generála Kuzněcova ze zálohy k Moskevsko-volžskému průplavu na úsek mezi Dmitrovem a Ikšou. Její čelní útvary zahnaly nepřítele na západní břeh průplavu.
Koncem listopadu a začátkem prosince zasadila 1. úderná a 20. armáda za aktivní podpory letecké skupiny německým vojskům řadu protiúderů a společně spolu s 30. a 16. armádou definitivně zastavily další německý postup. Nepřítel byl nucen přejít do obrany. Nebezpečí jeho průlomu k Moskvě ze severozápadu a severu bylo odstraněno.
Prudký spád měly události na levém křídle Západního frontu. Úderné uskupení 2. tankové armády (N), složené ze čtyř tankových, tří motostřeleckých a pěti pěších divizí, prolomilo za podpory letectva obranu 50. armády a v průběhu dalšího útoku dobylo 22. listopadu Stalinogorsk. Jeho svazky vyrazily směrem na Veňov a Kašinu. Toto město a přístupy k němu bránila bojová skupina složená z pluků 173. střelecké divize, 1. a 13. tankové brigády a praporu tankoborníků. Německá 17. tanková divize nedokázala odpor skupiny čelním úderem zlomit, obešla město z východu a 25. listopadu se její jednotky ocitly 15 km od Kašiny.
Další dvě divize 2. tankové armády útočily na Michajlov. K zastavení postupu úderného uskupení nepřítele zasadilo velitelství Západního frontu 27. listopadu 1. gardový jezdecký sbor posílený tanky a raketomety, který vedl protiúder na nepřítele v prostoru Kašiny. Sbor tímto protiútokem způsobil 17. tankové divizi nepřítele těžkou porážku a do 30. listopadu ji zatlačil k Mordvesu.
Houževnatou obranou Tuly a vytrvalým odporem sovětských vojsk v prostorech Stalinogorsk a Veňov byly nepřátelské záměry zmařeny. Po tomto nezdaru podnikli hitlerovci zoufalé pokusy o dobytí Tuly z východu a severovýchodu. 3. prosince se nepříteli podařilo přetnout železnici a silnici severně od Tuly. Boje se vystupňovaly na nejvyšší míru. K odstranění průlomu severně od Tuly zasadila 50. armáda protiúder nepříteli v prostoru Kostrova a Revjakina, kde obklíčili část 4. německé tankové divize. Aktivní činnost vojsk na levém křídle Západního frontu v prvních prosincových dnech donutila 2. německou tankovou armádu k zahájení ústupu. Když nepřítel utrpěl nezdary severně a jižně od Moskvy, pokusil se 1. prosince proniknout k městu na středním úseku Západního frontu. Zasadil silné údery v prostoru Naro-Fominska. Velitelství frontu na to odpovědělo protiúderem záloh 33. armády a sousedních armád. Nepřítel byl vržen zpátky za řeku Naru. Tím ztroskotal jeho poslední pokus zachránit operaci Moskevské Kann. Hitlerovcům se nepodařilo splnit ani plán zničení Moskvy údery letectva. V listopadu pronikala k městu jenom jednotlivá letadla.
Úspěch neměly ani pokusy Němců vyvíjet rozsáhlou špionážní, záškodnickou, teroristickou či jinou podvratnou činnost. Orgány státní bezpečnosti zneškodnily v hlavním městě asi dvě stě fašistických agentů. Jednotky pro ochranu týlu zadržely v prostoru bojové činnosti Západního frontu přes 75 špionů a záškodníků a zlikvidovaly několik záškodnických a špionážních skupin nepřítele. Listopadový útok německých vojsk na Moskvu skončil naprostým nezdarem. Skupina armád Mitte nedokázala dosáhnout cílů, které byly pro operaci stanoveny. Její vojska vykrvácela a ztratila schopnost útočit. V bojích od 16. listopadu do 5. prosince ztratil wehrmacht u Moskvy 155 000 vojáků, 477 tanků a stovky děl a minometů.
Ve dnech 4. a 5. prosince 1941 skončilo obranné období bitvy u Moskvy. Sovětské ozbrojené síly uhájily hlavní město a zastavily útok fašistických vojsk. To, co dosud nedokázala žádná armáda kapitalistických států na západě, uskutečnila poprvé za druhé světové války na sovětsko-německé frontě Rudá armáda. (Dějiny II. světové války sv. IV, s. 97 - 104.) Těchto výsledků bylo dosaženo v podmínkách, kdy Západní front neměl dostatek potřebných sil. Tři nové armády, které byly v tomto období přidány Západnímu frontu, nestačily k vyrovnání sil. Němci měli převahu v živé síle 1,5krát, v dělostřelectvu 1,4krát a v tancích 1,6krát. (Vl. Karpov, s. 272.)
