České národní listy

Boj o Moskvu II

Tempo postupu německých divizí se každým dnem zpomalovalo. Přesto se však Moskva stala přifrontovým městem. Byla z ní evakuována část stranických a státních institucí a celý diplomatický sbor. Politické byro ústředního výboru strany, Státní výbor obrany, hlavní stan a operační skupina pracovníků gen. štábu zůstaly v Moskvě. Odtud byl řízen veškerý život v zemi i bojová činnost na frontě. Významnou úlohu v upevňování obrany Moskvy mělo usnesení Státního výboru obrany z 19. října, jímž se zaváděl v Moskvě a přilehlých obvodech od 20. října stav obležení. Obranná čára 100 až 120 km západně od Moskvy byla svěřena veliteli Západního frontu generálu G. K. Žukovovi a na blízkých přístupech k hlavnímu městu veliteli posádky P. H. Artěmjevovi. Usnesení přispělo k posílení týlu vojsk a k zamezení podvratné činnosti nepřátelské agentury. Strana vyzvala obyvatelstvo hlavního města k udržení pořádku, klidu a k poskytování podpory vojenským jednotkám. Ochrana veřejného pořádku byla svěřena vojskům posádky. Velitelé, politické orgány, stranické a komsomolské organizace vysvětlovali usnesení Státního výboru obrany o zavedení stavu obležení v hlavním městě a provolání vojenské rady Západního frontu.

Obyvatelé Moskvy se aktivně zapojili do budování vnějšího obranného pásma a opevnění uvnitř města. V mimořádně krátké době byly na přístupech k Moskvě zřízeny protitankové příkopy, záseky a kovové ježky. Na nejnebezpečnějších tankových směrech byla postavena protitanková děla. Stovky ozbrojených oddílů, bojových skupin a tankoborníků se spolu s příslušníky bojových jednotek připravovaly na obranu města.Koncem října byl nepřítel zastaven na čáře Volžská přehradní nádrž - východně od Volokolamska a podél řeky Nary a Oky až k Aleksinu.Vojska Západního a Kalininského frontu přecházela stále častěji do protiútoků. Ve válečném deníku OKW je záznam, že sovětská vojska v pásmu 4. německé armády zasazují za podpory tanků a dělostřelectva nepřetržité údery, takže její svazky jsou nuceny přejít do obrany.

Nepřátelské nálety na Moskvu byly úspěšně odraženy. Do začátku bitvy u Moskvy byla protivzdušná obrana hlavního města vybudována v ucelený systém, založený na principu kruhové obrany se zřetelem nejnebezpečnějším směrům, s maximálním využitím bojových možností stíhacího letectva a protiletadlových prostředků. Stíhací letectvo svádělo boje se vzdušným nepřítelem již na vzdálených přístupech a působilo v celé hloubce svého pásma. Na bezprostředních přístupech k Moskvě byla německá letadla ničena protiletadlovými děly střední ráže. Jejich palba byla řízena po sektorech, v každém sektoru jeden protiletadlový pluk útvarů a jednotek. Malorážního protiletadlového dělostřelectva a protiletadlových kulometů se používalo k obraně důležitých objektů uvnitř města. (Celkem 759 protiletadlových děl střední ráže, 353 děl malé ráže a 643 velkorážních kulometů.)

Protiletadlové světlomety (763 kusů) byly rozmístěny do celé hloubky obrany. Vytvářely světlometné pole, zajišťující stíhacímu letectvu činnost, a protiletadlovým dělům osvětlovaly cíle. Jednotky přehradných balónů vytvářely kolem center Moskvy pásma vzdušných zátarasů. Protivzdušné pozorovací jednotky, hlásné a spojové služby měly dvě kruhová pásma výstrahy. Síly a prostředky protivzdušné obrany Moskvy byly řízeny centralizovaně z velitelského stanoviště sboru protivzdušné obrany Moskvy. Velitelem moskevského pásma protivzdušné obrany byl generál M. S. Gromadin.

V říjnu podniklo fašistické letectvo 31 náletů a zúčastnilo se jich okolo 2 000 letadel. K objektům, na něž měly být svrženy bomby, proniklo jen 72 letadel. Při odrážení náletů bylo ve vzdušných soubojích a palbou protiletadlových děl sestřeleno 278 německých letadel. Důraz na letecké bombardování v Moskvě přinesl fašistům nečekané zklamání. Obyvatelé města poznali - možná byli informováni -, že je neúměrně vysoký počet nevybuchlých bomb, tedy výrobních zmetků. A když pak v některých z těchto zbraní našli česky psané pozdravy, bylo jasné, že němečtí letci shazovali důkaz o neschopnosti Hitlera ohlídat i tak důležitý výrobní obor. Proletářský internacionalismus byl silnější než fašistická zvůle. Zmíněná bomba je vystavena v Muzeu obrany Moskvy. Vyrobena byla na podzim 1941 v Bohuslavicích na Moravě. Potíže Němců při hlídání továrny jsou popsány v kronice Slavičína.

Porážka u Moskvy byla první velkou válečnou prohrou hitlerovských fašistů, kteří předtím vojensky ovládli většinu Evropy. Jejich vojenským akcím vždy předcházel intenzivní tlak ekonomický, ideologický, náboženský a jiný. Zkušenosti z této činnosti byly využity v přípravě na protisovětskou agresi. Nově se předvídalo postupovat proti civilnímu obyvatelstvu, spojovat a kombinovat vojenské činnosti s dalšími obory, a použití antisemitských praktik, nacionalismu, rasového násilí a dalších možností, vzniklých rozvojem masových sdělovacích prostředků. I vojenské prostředky umožňovaly využití zejména letectva - bombardovat, vysazovat výsadky, provádět zpravodajské a záškodnické akce. Ve druhé polovině října se postup německých vojsk podařilo zadržet v pásmu Brjanského frontu. To umožnilo 3. a 13. armádě, které téměř tři týdny sváděly těžké boje v nepřátelském týlu, probít se z obklíčení a na příkaz hlavního stanu 23. října ustoupit na čáru východně od Dubny-Slavsk-Verchnoje-Livny.

Vojska Brjanského frontu poutala svou činností 2. tankovou armádu (velitel Guderian) na tulském směru. Obnovit útok se jí podařilo až koncem října, kdy útok 4. armády skupiny armád Mitte již uvázl. Nepřátelské tankové divize postoupily do 29. října od Mcenska až k Tule, kde byly zastaveny. Obrana Tuly zajistila stabilitu levého křídla Západního frontu na vzdálených jižních přístupech k hlavnímu městu. Přispěla také ke stabilizaci situace v pásmu Brjanského frontu.

Říjnový útok německých vojsk na Moskvu ztroskotal. Nepřítel byl nucen přejít do obrany na čáře Seližarovo-Kalinin-Novosil. (Dějiny II. světové války sv. IV., NV 1978, s. 88 - 96.) Houževnatý odpor sovětských vojsk byl hlavní příčinou neúspěchu říjnového útoku a nesplnění cílů stanovených plánem Barbarossa. Zima se blížila a nepřítel spěchal, aby stůj co stůj dobyl hlavní město Sovětského svazu. Operace Tajfun po úspěšném začátku uvázla. Velitel skupiny armád Mitte polní maršál von Bock již operaci Tajfun nemohl dokončit, ale chtěl realizovat novou, kterou nazval Moskevské Kann. Rozhodl se uskutečnit dvojité obklíčení jen Moskvy. První, vnitřní obchvat vojsk Západního frontu měly provést Hopnerova tanková skupina a 4. polní armáda maršála Klugeho. Tanková armáda měla útočit istrinským směrem z volokolamského pásma a 4. polní armáda na podolském směru z úseku Naro-Fominsk- Serpuchov. Obkličovací kruh vnitřního obchvatu měl být uzavřen bezprostředně v Moskvě. Vnější obchvat měly provést 3. tanková Reinhardtova skupina úderem severně od Moskvy směrem na východ na Klin-Dimitrov. Vstřícně měla postupovat z jihu Guderianova tanková skupina úderem z obklíčené Tuly na Kolomnu. Tyto tankové kleště měly uzavřít obkličovací kruh vnějšího obchvatu v prostoru Noginska.

Za složité situace soustředil von Bock na moskevském směru 51 divizí, z toho 31 pěších, 13 tankových a 7 mechanizovaných. Kromě těchto pozemních vojsk podporovala skupinu armád Mitte 2. letecká armáda, která měla více než 650 letounů. Nebezpečí úderu takové mohutné síly bylo obrovské. Von Bock a vrchní velitel pozemních vojsk Brauchitsch zcela důvodně předpokládali, že jimi rozpracovaná operace Moskevské Kann proběhne úspěšně. Sil k provedení čtyř bleskových úderů, pomocí kterých obklíčí a obsadí Moskvu, měli dostatek. (Vl. Karpov, Maršál Žukov, Ottovo nakl. 2012, s. 255-256.)

Sovětské velení při hodnocení situace si jasně uvědomovalo, že nepřítel sice utrpěl těžké ztráty, ale své útočné možnosti ještě nevyčerpal. Udržuje si iniciativu, početní i materiální převahu a bude dále usilovat o dobytí Moskvy. Proto se podnikaly všechny kroky k odražení očekávaného útoku.V první polovině listopadu dostal Západní front kolem 100 000 vojáků, 300 tanků a 2 000 děl. Kromě toho mu byla 10. listopadu předána z Brjanského frontu 50. armáda a 17. listopadu z Kalinin- ského frontu 30. armáda.  Západní front měl v polovině listopadu celkem 35 střeleckých, 3 motostřelecké, 3 tankové, 12 jezdeckých divizí a 14 tankových brigád. Přestože byl Západní front posílen, zachovávaly si německé armády v listopadu u Moskvy celkovou početní převahu v lidech i bojové technice. Markantně se to projevilo na směrech hlavních úderů. Na klinském směru měl nepřítel proti 56 tankům a 210 dělům 30. armády kolem 300 tanků a 900 děl a minometů.

Sovětské velení soustředilo u Moskvy asi 1 000 letadel a vytvořilo tím převahu nad nepřátelským letectvem. V těchto těžkých dnech slavili sovětští lidé 24. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Jejich přípravu a průběh popisuje Vl. Karpov. Ve stručnosti uvádím. Počátkem listopadu byl Žukov pozván do Moskvy, kde s vrchním velitelem projednali slavnostní zasedání k výročí Října a uskutečnění vojenské přehlídky v Moskvě. Ráno 6. listopadu zavolal Žukovovi Stalin: „Zítra provedeme přehlídku a dnes večer bude slavnostní zasedání moskevského sovětu. V zájmu bezpečnosti zasedání provedeme ve stanici metra Majakovskaja. Dovolí vám situace přijet na zasedání?“ Žukov se tohoto zasedání zúčastnil. Ale na tribuně mauzolea během přehlídky nebyl. Byl na velitelském stanovišti, připraven přijmout potřebná opatření, kdyby se nacisté pokusili Moskvu napadnout. Pro celou zemi byla přehlídka neočekávanou, ale neuvěřitelně radostnou událostí. Byla to sice přehlídka tradiční, ale neobvyklá, nejen vojenská, ale i politická. Přehlídka pohrdající nepřítelem.