České národní listy

B. Posselt - pochvalný projev na Petra Uhla

…- První byl rok 1348, kdy Karel IV., založil Karlovu universitu - která dala jméno naší Karlově ceně.

- A rok 1968, ve kterém mladý Petr Uhl jako revolucionář proti nesprávnému režimu, tehdy panujícímu v jeho vlasti, byl poprvé pronásledován a zatknut. 

Tyto oba vybrané roky, znamenaly celé rozpětí našich společných česko-moravsko-sudetských dějin. Co založili Karel IV. a Petr Uhl? Co spojuje krále s revolucionářem? Panovníka s bojovníkem za lidská práva? Věřím, že jedna spojitost se najde, že jsou českými Evropany. Lidé s vysokým evropským vzděláním, kteří své zakořenění v českém patriotismu  v Čechách vždy viděli zem dvou národů a mnoha evropských kulturních vlivů, ne v myšlení jednoho nacionalismu, nýbrž zcela naopak v hlubokém zakořenění v těchto multinacionálních a mnohajazykových Čechách spojených s jasnou evropskou orientací.  Karel IV. mluvil německy, francouzsky, česky, italsky. Trochu italsky, ale velmi dobře francouzsky, téměř literární francouzštinou. Zato polsky Karel IV. nemluvil.

Oba jsou takříkajíc internacionální Evropané. Oba vždy přesahovali okolí ve velkých kulturních souvislostech. Druhou společnou vlastností obou je, že jsou tolerantní, nefanatické osobnosti. Jen v jednom pozitivním případě byli fanatiky, zvláště Petr Uhl ještě je, fanatiky práva.  Oba totiž měli  s bezprávím, s chaosem, se zvůlí co do činění. Oba věděli, že právo je nejvyšší kulturní vymožeností společnosti. Slabí potřebují právo. Silní se mohou prosadit pěstmi, lokty - přinejmenším do tehdy, kdy přijde někdo silnější. Ale slabí, a každý z nás je někdy slabý, potřebují právo, které  je  sociální vymožeností, vymožeností v první řadě pro slabé. Karel IV. zde v Norimberku Zlatou bulou ukázal příkladný právní dokument. Dokument jako základ míru. Petr Uhl celý život bojoval proti bezpráví a za právo, život věnoval  spravedlnosti. Již jako mladík vytvořil společnost revolucionářů, kteří se stavěli proti stalinskému systému a hluboce tento systém odmítali. Patří k těm, kdo za boj za lidská práva také pykali. Proto, že přijal za vlastní elementární lidská práva, stavěl se proti pronásledování, proti teroru byl vězněn celkem devět let v československých vězeních a žalářích. Za své přesvědčení nejen bojoval, on za něj trpěl, přitom nikdy toto přesvědčení neztratil.

Jako žurnalista a publicista, jako někdo, kdo byl politicky aktivní, nikdy se nenechal ohnout. Byl přední osobou při založení Charty 77, byl vůdčí osobou při založení Výboru na ochranu nespravedlivě pronásledovaných. Byl především evropsky prospěšný v hnutí za lidská práva, jehož významný spolubojovníci jako Václav Havel a další vytvořili evropský fenomén. Pak mohl být totalitní systém a Sovětský svaz neodvratně odstraněn ze svobodného světa, protože tam stateční a řádní občané povstali a systém zeslábl a zpuchřel. 

Petr Uhl  měl kontakty rozhodně například na polské bojovníky za svobodu, na maďarské, slovenské, tehdejší Němce z NDR, německé bojovníky za svobodu. On rozhodně spoluúčinkoval při tom, že z československého hnutí za lidská práva vzniklo evropské, středoevropské hnutí. 

Já sám jsem byl v podzimních dnech roku 1989 v Praze po celý převrat a revoluci. Viděl jsem, s jakou nevídaným nasazením tehdy občanská hnutí proti režimu a také proti ještě masivní zbývající sovětské okupační mocnosti vystupovala.

Milý Petře, viděli jsme se tehdy poprvé na Občanském foru, které jsme měli tehdy poprvé na Staroměstské radnici, jakmile jste projednali převzetí moci bojovníky za občanská práva, hnutím za svobodu. Od té doby jsme - předtím již přirozeně prostřednictvím médií - v osobním kontaktu. Udivují tvé smělé postoje a nasazení. Vždy se říká, že uctíme nejen prostřednictvím propůjčení ceny, nýbrž především prokázáním úcty. Ale je to pro nás vyznamenání, že smíme propůjčit Karlovu cenu.

Petr Uhl se od počátku velmi intenzivně zabýval sudetoněmeckou otázkou. Mladý revolucionář se s V. Havlem a dalšími v Chartě 77 přel o to, že také  občanské hnutí za lidská práva je spojeno s tématem vyhnání a sudetskými Němci. A tedy - milý Petře, smím bez nepřívětivosti říci – že právě již zralý Petr Uhl z toho vyvozuje důsledky a pokouší se být aktivní, sledovat vyhnání a jeho důsledky. On byl šéfredaktorem ČTK po převratu, tedy takříkajíc z podzemní publicistiky nastoupil do čela velké státní tiskové agentury. A Petr Uhl - a to je třeba také říci a to dodává všemu zvláštní důležitost - byl pak pověřenec a vládní zmocněnec české vlády pro lidská práva. Podporoval v této funkci německou národnostní menšinu. Na mnoha jednání jsme se potkali -  diskusní fóra, Ackermann-Gemeinde a v mnohých jiných institucích.Neodmítal diskusi.

Byl jsem dotazován při přípravě těchto Sudetoněmeckých dní, proč my s Petrem Uhlem  vyznamenáváme každého, kdo je Čech a přichází z levice. Řekl jsem: Petr Uhl je třetí česká osobnost, kterou jsme vyznamenali. První byl generál Lev Prchala v r. 1958. Generál prchala byl vlastenecký český důstojník, který chtěl v r. 1938 bojovat proti Adolfu Hitlerovi, bylo mu to Edvardem Benešem zakázáno, a který byl po druhé světové válce vyhnán do exilu, účastnil se mnoha Sudetoněmeckých dní a který je dnes – a  mnozí to vědí - s prvním mluvčím Sudetoněmecké menšiny, Rudolfem Lodgmanem z Auen, společně v Mnichově v jednom  pohřebním místě pochován. Také to je dojemná ukázka smíření.

Druhá česká Karlova cena byla před několika lety udělena mému biskupovi, biskupovi z Litoměřic, dříve to byla jediná většinová německá diecéze v českých zemích, která měla vždy Němce jako biskupa. Biskup Koukl  sloužil mši, kde jsem mluvil i já. Na závěr se vždy podíval do svého kalendáře a řekl, pane Posselte, kdy budeme koncelebrovat příště? Biskup Koukl byl velký muž, který nás všechny pozdvihoval.  A dnes řekl bojovník za lidská práva, Petr Uhl, že zřetelně přísluší k levici. Lidská práva nejsou žádná "partajněpolitická" záležitost. Lidská práva také nekončí na národních hranicích, lidská práva jsou univerzální. A kdo tuto skutečnost může lépe ztělesňovat než Petr Uhl?

59. sjezd Němců odsunutých z Československa, 10.-11.5.2008, Norimberk

Volný překlad: Ing. P. Rejf, CSc.