Antisemitismus nebo antisionismus?
Antisemitismus nebo antisionismus?
V poslední době můžeme sledovat další z řady válečných konfliktů, kterých je od pádu socialistické soustavy hodně. Konflikt mezi Izraelem a Palestinou, který se nyní rozhořel, je však dlouhodobý problém a dotýká se jak historických, tak hospodářských, náboženských a politických kořenů z nichž vychází. A kdo je bez viny v tomto konfliktu, ať hodí kamenem! Amen!
Každý kdo se dnes vyjádří kriticky k politice Izraele je antisemita. Tak to chápe naše vláda, která se jasně v tomto konfliktu postavila za Izrael. A kdo se vyjadřuje hanlivě vůči Palestincům, nebo Arabům z různých zemí, není antisemita? I Palestinci přece patří mezi semitské národy. Tak se matou lidé. Vyjasnění problémů mezi Izraelem a Palestinou najdeme jen a jen v politice a vyjasnění pojmů antisemitismus a sionismus. Přitom vysvětlení rozdílu pojmů antisemitismus a antisionismus se v médiích nedovíte. O sionismu se mlčí.
Po celá tisíciletí se svět měnil, národy se stěhovaly, vznikaly nové státy. Celé oblasti byly kolonizovány silnějším, jejichž politika budila odpor podrobeného obyvatelstva. Proto úvahy o tom, že Židé, vyznavači židovského náboženství, dnes mají historické právo na území celé Palestiny je scestné. Okupaci a kolonizaci neprávem zabraného území Palestiny Izraelem musíme odmítnout.
A odkud začít? Jaká byla situace v této oblasti po 1. sv. válce? V roce 1922 Společnost národů svěřila Velké Británii mandát nad Palestinou. Velká Británie měla tak nad územím svrchovanou moc. V té době žili na území Palestiny jak Židé vyznávající judaismus, tak arabské obyvatelstvo vyznávající islám, aniž by soužití různých náboženských směrů vyvolávalo tolik napětí, jako v současnosti.
Většina židovského obyvatelstva však žila po celá staletí rozptýlena po celém světě v diasporách a ghettech, často vystavovaná pro rozdílnost náboženství od křesťanství nenávisti, nepřátelství z předpojatosti k židovskému náboženství, tedy antisemitismu ústící až do pogromů na nevinné obyvatelstvo. Antisemitismus se projevoval jako forma xenofobie vůči všemu co nezapadalo do většinové křesťanské společnosti zvláště v Evropě.
Část evropských Židů však zbohatla a stala se z nich silná hospodářská opora kapitalismu. A právě mezi evropskou židovskou velkoburžoazií se začala prosazovat ideologie a politika sionismu. Teoretickým a ideovým východiskem sionismu se stalo / mimo jiné / dílo Theodora Herzla: „Židovský stát“ / 1896 /.V roce 1897 byla v Basileji založena Světová sionistická organizace, která se stala organizačním centrem realizace sionistických cílů, tj. „Sjednocení Židů kolem Siónu“. Mezi hlavní cíle sionistů patřil požadavek vytvoření židovského státu na základě příslušnosti k židovskému původu a náboženství.
Zatím co antisemitismus je nepřátelství vůči etnické skupině, sionismus je ideologie a politika bohatých Židů zneužívající pro své plány náboženství judaismu.
Rasová teorie nacistického Německa a zrůdná genocida židovského obyvatelstva jen na základě antisemitismu však otřásla celým světem. To napomohlo k prosazení sionistických myšlenek židovské velkoburžoazie na vlastní stát po 2.sv. válce. Celý svět otřesen informacemi z koncentračních táborů, kde byli Židé likvidováni hůř jak dobytek na jatkách, Židům nový stát přáli.
Stát Izrael vznikl na základě usnesení OSN z 29.listopadu 1947 a v roce 1948 dostal plnou podporu mnoha zemí světa, včetně Československa.
Izrael vznikl na území, které bylo ovšem obydleno i palestinským obyvatelstvem a to se bránilo. V době vzniku Izraele žilo na území britského protektorátu 1,2 miliony Arabů a 650 tisíc Židů. Po 2. sv. válce počet židů rychle rostl. Nyní se uvádí kolem 10 milionů. OSN nedořešila rozdělení území na dva státy a vznikl problém táhnoucí se do dnešních dnů v podobě tzv. Palestinské otázky. Není účelem tohoto článku vypočítávat všechny vojenské roztržky mezi Araby, Palestinci a Izraelem. Faktem je, že na 26.sionistickém kongresu v roce 1966 byla formulována teze „O jednotném světovém židovském národě“ na základě rasového původu a vyznávání judaismu. Mnozí představitelé sionismu se netají tím, že židovský národ je bohem vyvolený vést jiné národy. A od svého vzniku se Izrael začal chovat vůči Palestincům expanzivně ve snaze vytvořit stát na čistě národnostním principu a zajistit si rozšíření svého životního prostoru. Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma obsadil Izrael za války v roce 1967. Izrael okupoval území, které má spolu s Pásmem Gazy tvořit budoucí palestinský stát o jehož vznik Palestinci dlouhodobě usilují. Chtějí proto, aby ze Západního břehu odešli všichni izraelští vojáci a osadníci. Na západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě žije asi půl milionu Židů a cca 2,5 milionu Palestinců. I pásmo Gazy bylo až do 11.9.2005 okupováno. Poté se izraelská vojska sice stáhla, ale následovala hospodářská blokády Gazy. V blízkosti vznikala celá řada izraelských osad. Rada bezpečnosti OSN přijala řadu rezolucí, požadující ukončení osídlování okupovaných území a výstavbu nelegálních osad. Ochranu Izrael nacházel vždy v USA, kde žije velká diaspora bohatých Židů a rezoluce neplnil. A stát Izrael, jehož vládnoucí elity ovlivněny ideologií sionismu se staly státem okupující území, které mělo náležet Palestincům.
Organizace pro osvobození Palestiny požadující dlouhodobě vytvoření samostatného státu Palestina na to upozorňovala. Rozpínavost Izraele pod vlivem sionistických politických špiček vedl VS OSN k přijetí rezoluce č.3379 z 10. listopadu 1975, která označila sionismus jako formu rasismu a rasové diskriminace.
Organizace pro osvobození Palestiny dosáhla toho, že jednostranně vyhlásila Stát Palestina. Valné shromáždění OSN přijalo 15.11. 1988 rezoluci 43/177, kde se píše, že OSN bere na vědomí vyhlášení státu Palestina. Vláda ČSSR vyslovila souhlas pro uznání vyhlášení palestinského státu svým usnesením č. 307 ze dne 18.11.1988. Píše se v něm, že forma tohoto vyjádření se shoduje s textem rezoluce valného shromáždění OSN 43/177, které bere na vědomí „vyhlášení státu Palestina.“ A naše ministerstvo zahraničních věcí České republiky toto uznání převzalo s tím, že „Občan České republiky pohybující se na území Palestiny spadá pod pravomoc místních zákonů a v případě jejich porušení musí počítat s odpovědností podle místních předpisů, jak se můžete dočíst na stránkách MZV České republiky. Česká republika uznává stát Palestina, ale dnešní vláda to asi netuší. Palestinský stát ovšem de facto neexistuje. Na jeho území vznikají nelegální izraelské osady hlídané izraelskou armádou.
Rezoluce OSN 46/86 z 16.12.1991, po změně poměru sil ve světě, revokovala rezoluci VS OSN č. 3379 z 10.11.1975, která označila sionismus jako formu rasismu a rasové diskriminace. Šlo o jediný případ revokace rezoluce v historii OSN. Stalo se tak pod tlakem administrativy amerického prezidenta George Bushe st., který to zdůvodňoval, že nelze srovnávat sionismus s nacistickým rasismem a zapomenutí hrozných útrap Židů za 2. sv. války a v celé historii. Antisemitismus jako pronásledování židovského obyvatelstva pro jeho náboženství a národnost se směšuje s ideologií sionismu, která hlásá výlučnost židovského národa a zapomíná se dodat, že ne všichni Židé ideologii sionismu sdílí. Naopak. Mnoho Židů s politikou sionismu nesouhlasí. A také to v poslední době dávají jak v USA, tak v Izraeli najevo, jen naše sdělovací prostředky o takové informace nemají zájem. Naše zahraniční politika podbízivě následuje zahraniční politiku USA.
Kritika sionismu není namířená proti Židům. Je namířena proti ideologii a politice sionismu. Kdyby lidé pochopili rozdíl mezi příslušností Židů k určitému etniku a náboženství judaismu a politikou sionismu, nebylo by primitivních projevů antisemitismu vůči židovskému obyvatelstvu žijícímu na našem území a jinde.
Spojené státy za posledních pět desetiletí vetovaly 53 rezolucí Rady bezpečnosti OSN kritických k politice Izraele. Izrael neoprávněně okupuje území, které by mělo připadnout Palestinskému státu. Proto správná otázka by měla znít. Kdo vládne v Izraeli? Které to jsou politické síly? Proč Izrael neplnil rezoluce OSN, proč světové síly nevytvořily a nedořešily vznik Palestinského státu de iure?
A tak současný konflikt je důsledkem politiky Izraele za podpory USA. Začal 7. října 2023 agresí Hamásu z pásma Gazy vůči občanům židovských osad a způsobil smrt 1 200 nevinných osob. Ale předcházelo tomu vyhánění Palestinců z jejich původních osad. I např. Seznam zprávy vydal 28.11.2023 v 10.55 článek s názvem „Radikální osadníci už nevyhánějí jen Palestince. Na řadě jsou Arméni.“ Cenzura však rychle zasáhla a článek nešel sdílet.
A vládnoucí elity v Izraeli jakoby na agresi čekaly a spustily neadekvátní a nepřiměřenou vojenskou operaci v pásmu Gazy. Přitom je známo, že je pásmo Gazy jedním z míst, kde je největší hustota obyvatelstva a přes 50% obyvatelstva jsou děti a mladiství. A došlo zde k masakrům vůči civilnímu obyvatelstvu, které je bezprecedentní. Reakcí na 1200 mrtvých a cca 240 unesených Izraelců už masakry v Gaze stály životy kolem 20 tisíc mrtvých Palestinců, včetně velkého počtu dětí a těhotných žen. Lidé jsou zde bez přístupu k lékařské péči, k potravinám, vodě, energiím, možností úkrytu. Na území Gazy vzniká největší hřbitov dětí na světě.
Tak jako není Žid jako Žid v Izraeli, tak není Palestinec jako Palestinec, jako není Čech, jako Čech. A současné politické vedení Izraele porušilo svou neadekvátní vojenskou reakcí ženevské úmluvy a mezinárodní humanitární právo. Článek 1,Ženevských úmluv říká: „Všechny státy a další strany ozbrojeného konfliktu mají povinnost respektovat a zajistit dodržování humanitárního práva za všech okolností.“ Proto na podporu Palestiny se ozývá řada mezinárodních humanitárních organizací, Lékaři bez hranic, pracovníci červeného kříže i různé mírové iniciativy. Světové odezvy na podporu Palestiny nejsou namířeny proti Židům, ani na podporu agrese Hamásu, ale proti sionistické politice Izraele.
Anna Štofanová
