Jdi na obsah Jdi na menu
 


Americký novinář - Co zničí Ameriku v případě války s Ruskem

2. 11. 2020

Americký novinář - Co zničí Ameriku v případě války s Ruskem

2. 11. 2020 josh-xy  

 

Rusko jako silný a nezávislý stát představuje přímou hrozbu pro globální světový plán Spojených států, a proto Washington dříve či později vyhlásí Moskvě válku.

Ilustrační foto2. listopadu 2020 – 04:20

 

Ron Ridenour, bývalý důstojník amerického letectva, známý novinář a pacifista, to uvedl v rozhovoru pro americký portál Strategic Culture Foundation.

Při odpovědi na otázku povahy nepřátelského postoje Washingtonu k Moskvě Ridenour poznamenal, že západní země vedené Spojenými státy se vždy snažily ovládnout svět. Ve skutečnosti je to přesně to, co americké vlády vložily do konceptu globalizace. Novinář konstatuje, že v tomto případě by bylo mnohem vhodnější použít výraz „imperialismus“.

 

„Každý silný stát, který hájí svou suverenitu, automaticky ohrožuje jejich globální světový plán. A Rusko je největší zemí na světě s téměř neomezeným prostorem a přírodními zdroji,“ vysvětlil Ridenour a zdůraznil, že plán na dobytí Moskvy se na Západě rozvíjel několik desetiletí.

 

Podle něj byly první pokusy o jeho realizaci učiněny na konci druhé světové války, kdy USA a Velká Británie plánovaly uskutečnit operaci „Nemyslitelné“. A pouze Churchillova prohra ve volbách v červenci 1945 zabránila uskutečnění tohoto plánu. Pak přišla studená válka, ve které Spojené státy začaly hrát vedoucí roli. V té době byl Sovětský svaz na Západě aktivně vystaven jako hlavní agresor na celém světě, což podle Ridenoura odporovalo i těm nejnebezpečnějším vojenským statistikám.

 

„Stačí vědět, jak moc ruský lid válkami utrpěl, abychom pochopili, že nemají touhu zapojit se do nových konfliktů. Během druhé světové války ztratili Britové pouze 1% své populace, Spojené státy – pouze 0,32% své populace. Nyní se podívejme na Rusy v první polovině 20. století. Rusko-japonská válka, dvě světové války i občanská válka, kterou poháněla stejná Anglie – všechny způsobily smrt nejméně 40 milionů ruských lidí a stejný počet zůstal zmrzačený. Ve skutečnosti Rusové ztratili 40% své populace. A poté nám bylo řečeno, že chtějí bojovat dále,“ rozhořčil se Ron Ridenour.

 

Podle něj Rusko nikdy nebylo agresorem, ale americký kapitalismus prostě nemůže existovat bez vnějšího nepřítele. A pokud ve skutečnosti takoví nepřátelé neexistují, musí být vynalezeni. Je to koneckonců jediný způsob, jak může Amerika ovládat svou populaci a poskytovat astronomické zisky pro zbrojní a vojenský průmysl, ropný a plynárenský průmysl, léky a léčiva.

 

Proto se Ron Ridenour domnívá, že přístup k Rusku na Západě zůstane ještě dlouho nepřátelský. Bude to pokračovat tak dlouho, dokud Rusko zůstane nezávislé a dokud korporátní kapitalismus bude dominovat ve Spojených státech a dalších částech západního světa. A bývalý důstojník amerického letectva zdůrazňuje, že Amerika dříve či později rozhodne o plnohodnotné válce.

„Nezáleží na tom, která politická strana vládne v Americe, ať je jejím národním vůdcem muž nebo žena, jakou barvu má kůže atd. Liberální miláček, například Barack Obama, vedl sedm válek najednou – více než kterýkoli jiný prezident v historii USA. Tak tomu bylo a vždy bude. Kennedy se pokusil něco změnit a byl za to zabit,“ řekl Ridenour.

 

Veterán amerického letectva si je nicméně jistý, že pokud Amerika zahájí válku proti Rusku, nedosáhne v ní vítězství. Podle něj je jednou z optimistických událostí nedávné doby protirasistické a protipolicejní hnutí několika milionů lidí vycházejících do ulic jak ve Spojených státech, tak v evropských zemích. Je možné odlišit se od metod, které praktikují příznivci hnutí Black Lives Matter, ale jedna věc je jasná – všichni jsou odpůrci archaického jeskynního kolonialismu, který americké úřady stále vyznávají.

 

A jakmile země rozpoutá třetí světovou válku a v samotné Americe začne hospodářská krize, všichni tito rozzlobení lidé se již nebudou omezovat pouze na pogromy v obchodech a střety s policií. Přesně to zničí Ameriku, je si jistý Ron Ridenour.

(kou, prvnizpravy.cz, strategic-culture.org,

 

Z rozhovoru

usa rusko válka svět, pokec24

 

Otázka: Pokud jde o další mezinárodní záležitosti, zdá se, že USA a jejich evropští spojenci neúnavně prosazují nepřátelskou politiku vůči Rusku. Vidíme nové sankce proti Rusku, které západní mocnosti vydávaly téměř každý týden kvůli pochybným tvrzením, jako je údajná otrava disidentských osob nebo údajné porušení smluv o kontrole zbraní ze strany Ruska. Ve vaší knize , Rusko n Peace Threat: Pentagon ve střehu, budete mít dlouhý historický pohled na to, co motivuje Západní nepřátelství vůči Moskvě. Můžete to upřesnit?

 

Ron Ridenour: Západ vedený USA se snaží ovládnout celý svět. To znamená „globalizace“. Někteří z nás tomu říkají „imperialismus“. Silný stát, který hájí svou suverenitu, je automatickou hrozbou pro jejich globální světový plán a Rusko je největší zemí na světě s téměř neomezeným prostorem a přírodními zdroji. Všechny tyto dobroty však neslouží jen k převzetí vlády Vladimira Putina.

 

USA / Velká Británie vymyslely „studenou válku“, aby ovládly svět po druhé světové válce. Na samém konci války v Evropě měl Churchill dokonce plán napadnout Rusko jadernými zbraněmi. Jeho „operace nemyslitelná“ byla zastavena, protože prohrál volby v červenci 1945 s Klementem Atlee z Labouristické strany. Labouristé nechtěli novou válku. Americký prezident Truman navíc neměl dostatek atomových zbraní. Potřeboval, co měl na Japonsko, a Sověti mu zároveň pomáhali na zemi.

 

Upřímně děkuji všem zasvěcencům, kteří Rusům poskytli informace, aby mohli dostat své vlastní atomové zbraně dostatečně rychle, než by USA / Velká Británie mohly vyvinout více atomových zbraní, aby mohly stáhnout III. Světovou válku.

 

Přeskočení horké „studené války“ až do konce, když tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov noc před svým prohlášením o rozpadu Sovětského svazu, nazval svého „přítele“ amerického prezidenta George Bushe I. Bush a Wall Street byli ve vytržení. Nový ruský vůdce Boris Jelcin spolu se svým „přítelem“ a kapitalistickým soudruhem, americký prezident Bill Clinton zdecimoval ruskou suverenitu, zvýšil chudobu z 1,5 procenta na 50 procent – to je pravda, polovina populace – a naděje dožití se snížila o pět let od 69 až 64. To jsou čísla Světové banky, bašta kapitalismu. Nemluvě o Jelcinově vraždění stovek lidí, včetně poslanců, při invazi do parlamentu v roce 1993, což Clinton povzbudil.

 

Po pouhém desetiletí tohoto znásilnění se dostal k moci Vladimir Putin. Zpočátku byl ochotný být „přáteli“ s Georgem Bushem II. A jako jeden z klíčových příkladů mu pomáhal v Afghánistánu proti Talibanu. Ale když Bush nemohl zabránit CIA v provádění zástupných teroristických útoků proti ruským zájmům, Putin se probudil. Od té doby se ruský prezident choval jako skutečný prezident a drtivá většina ho podporovala.

 

Putin také jasně ukázal těm, kteří mají oči otevřené, že jedná, aby zabránil válkám. Přesvědčil svého spojence syrského prezidenta Bašára al Asada, aby předal jakékoli chemické zbraně, které Sýrie měla, a ve skutečnosti je dodal do největšího státu chemické / biologické války na světě, do USA. Putin přesvědčil Írán, aby nekonstruoval jaderné zbraně, ale omezil se na jadernou energii, a nyní se snaží přimět Ázerbájdžán (spolu s Tureckem) a Arménii k ukončení tohoto ozbrojeného konfliktu.

 

Musíme si vzpomenout, kolik toho ruský lid utrpěl válkami, abychom pochopili, že nemají nutkání znovu jít do války.

 

Během druhé světové války ztratili Britové pouze 1 procento své populace; USA ztratily 0,32 procent své populace.

 

V první polovině 20. století – rusko-japonská válka 1905, dvě světové války, ruská občanská válka s USA a spojenci napadajícími podporu aristokracie a její Bílé armády – přišlo o život nejméně 40 milionů Sovětů a podobný počet jich bylo vážně zraněn. Toto číslo odpovídá 40 procentům Sovětů, kteří přežili druhou světovou válku, a polovičnímu počtu dnes žijících Rusů. (Viz kapitola 10 Ruské mírové hrozby. )

 

Němečtí nacisté, italští a španělští fašisté byli z velké části financováni největšími kapitalisty v USA. Stejní kapitalisté, kteří se chystali svrhnout prezidenta FD Roosevelta (The Business Plot, aka The Fascist Plot of 1933-4), odhaleného Marine Generál Smedley Butler.

usa rusko válka svět, pokec24

https://www.strategic-culture.org/wp-content/uploads/2020/10/r311020011.jpg

 

I když Rusko není agresorem, kapitalismus vždy potřebuje nepřátele, aby ovládl svou populaci a „vydělal“ astronomické zisky pro zbrojní průmysl, průmysl obnovy války, fosilní paliva, lékařský a drogový průmysl. Kapitalismus nemůže existovat v mírumilovném světě, ani ve světě, ve kterém jsou si všichni lidé rovni. Třídy vlastníků musí stát nad námezdními dělníky a otroky, jinak nebude existovat stálá míra růstu zisku ve prospěch několika málo. Vždy tedy musí existovat nerovnosti, bohaté a chudé, které mají a nemají. Rasismus a jingoistický nacionalismus jsou základními ingrediencemi kapitalismu, které mají lidi bát a rozdělovat.

 

Nic z toho nemůže připustit žádný z jejich politiků. Chcete-li udržet populaci v zábalu, musí vlastnická třída ovládat stát a politiky. Masmédia tedy musí tyto skutečnosti ignorovat. Lidé musí být nejistí a obávat se vnějších sil, aby neviděli, kdo je skutečně vykořisťuje a utlačuje. Nepřátele je třeba vymyslet.

 

Nejvýše postavený důstojník CIA, který přešel na naši stranu, John Stockwell, napsal knihu, jejíž název podporuje tuto analýzu: In Search of Enemies. Jeho název je analogický tomu, o čem pojednává moje vlastní kniha, Rusko, „mírová hrozba“.

 

Níže je uveden stručný výtah z přednášky Stockwella z června 1986, která je k dispozici zde .

 

„Musíte si položit otázku, proč destabilizujeme 50 koutů problémového světa?“ Proč se chystáme jít do války v Nikaragui, ve válce ve Střední Americe? Je to funkce CIA, jejíž 50 de-stabilizačních programů, které dnes chodí po celém světě, má udržovat svět nestabilní a propagovat americký lid k nenávisti, takže necháme vládu utratit jakékoli množství peněz na zbraně … “

 

Otázka: Co se podle vašeho názoru musí stát, aby západní národy přijaly normální kooperativní zahraniční politiku vůči Rusku?

 

Ron Ridenour: „Kooperativní zahraniční politika vůči Rusku“ nikdy nebyla „normální“, ne od 19. století. Jelcinovo období bylo nenormální. Během americké občanské války poslal ruský car Alexander II. Dvě námořní flotily do vod USA, aby zabránily ozbrojené britsko-francouzské vojenské spolupráci s rasisticko-otrokářskou konfederací. Car osvobodil ve skutečnosti všech 23 milionů ruských nevolníků v roce 1861. Předpokládal, že viděl podobnost s otroctvím v USA, zatímco Británie a Francie byly ve své kolonialisticko-otrocké výšce.

 

V té době se kapitalismus nevyvinul do bodu, kdy by jedna země mohla ovládnout svět. Bylo tam několik center moci a všichni potřebovali spojence, což se oportunisticky změnilo. Neexistovala nikdo, kdo by dominoval zpravodajské agentuře, jako dnes CIA a její klíčové spojence, britská MI6 a izraelský Mossad.

 

Myslím si, že s Ruskem nemohou existovat žádné kooperativní zahraniční vztahy, dokud zůstane nezávislé a dokud bude na Západě a v dalších oblastech světa dominovat korporátní kapitalismus.

 

Nezáleží na tom, která politická strana vládne, ani na tom, zda jsou národními vůdci Západu muži nebo ženy, nebo jakákoli barva. Například Obama měl najednou sedm válek, více než kterýkoli jiný prezident v historii USA. Všichni dělají to, co požaduje Wall Street / City of London.

 

Otázka: Totéž platí pro západní vztahy s Čínou, souhlasíte?

 

Ron Ridenour: Ano.

 

Otázka: Proč se nenaplnil minulý volební slib prezidenta Donalda Trumpa k obnovení vztahů s Ruskem? Bilaterální vztahy se zdají horší než kdy jindy. Trump měl jistě výkonnou pravomoc například obnovit novou smlouvu START o strategických jaderných zbraních, ale v této záležitosti odkládal, čímž zvyšoval napětí. Lze všechny zdánlivé Trumpovy popírání zlepšování bilaterálních vztahů s Ruskem připsat odporu „Seep State“?

 

Ron Ridenour: Součástí je odpor Deep State-Pentagon. Koneckonců, každý americký prezident se musí těmto smrtícím militaristům podvolit, něco, co se JFK pokusil změnit. Zavraždili jej i jeho bratra a nedošlo k žádnému povstání. Lidé tento smrtící puč přijali za bílého dne.

 

Ačkoli je Trump v mnoha ohledech neobvyklý, je stále velkým kapitalistou se svou vlastní společností a je součástí Wall Street. Musí hrát hru. Velká část jeho vlivu pochází ze stejného odvětví válečných štváčů jako všichni ostatní vůdci republikánů a demokratů.

 

Zpočátku si Trump myslel, že by mohl s Ruskem vytvářet ziskové obchodní podniky. Některé společnosti, včetně některých magnátů nafty a plynu, by mohly těžit z konkurenčních, ale kooperativních vztahů s Ruskem. Jiní mocní kapitalisté však chtějí Rusko jako nepřítele, stejně jako militaristé. Frakční průmysl rovněž považuje rusko-německé partnerství se společností Nord Stream pro zemní plyn za hrozbu pro potenciální zisky.

 

Otázka: Máte názor na to, jak ovlivní administrativa Joe Bidena, bude-li demokratický uchazeč zvolen 3. listopadu, na zahraniční politiku USA a zejména na vztahy s Ruskem?

 

Ron Ridenour: Zahraniční politika Biden-Harris bude jako vždy juggernaut. Myslím, že prohloubí konflikty s Ruskem. Nakonec to bylo vedení Demokratické strany (Clinton-Obama a jeho ředitel CIA John Brennan), kdo zahájil „Russiagate“. FBI nyní šíří novou fantazii, že do volební kampaně zasahuje Rusko i Írán. To je čistá psychologická projekce.

 

Pokud navíc zvítězí, Trump bude i nadále podporovat své rasistické zázemí. KKK, neofašisté, milice porostou. Pokud Harris převezme prezidentský úřad od Bidena buď kvůli nemoci, smrti nebo následujícím volbám, věřím, že rasisticko-fašisté zahájí rasovou válku. To je to, na co se skutečná levice a vědomá dělnická třída v Americe musí připravit již nyní. Součástí této přípravy je, aby levice upřednostňovala budování vědomí dělnické třídy v práci.

 

Otázka: Vášnivě jste psali o pronásledování zakladatele Wikileaks Juliana Assange a o tom, jak to představuje smrtelnou hrozbu pro lidská práva pro všechny občany západních zemí. Tvrdíte, že pokud bude Assange z Británie vydán do USA, nedostane spravedlivý soud za vykonstruované špionážní obvinění, a proto bude uvězněn po zbytek svého života. Z toho vyplývá, že je nezbytně nutné, aby se britská veřejnost mobilizovala k zastavení jeho vydávání, o kterém se má rozhodnout v lednu příštího roku. Co lze udělat pro dosažení spravedlnosti pro Juliana Assangeho?

 

Ron Ridenour: Potřeba podporovat Juliana Assangeho je stejná nutnost, kterou musíme chránit, ať už zbývá jakýkoli volný tisk. Každý člověk, který chce toto základní právo a potřebu, musí jednat, musí odolat jeho vydání do amerického gulagu.

 

Především lidé v těch zemích, jejichž vůdci se spikli, že ho zabijí – USA, Británie, Švédsko, Ekvádor, Austrálie – musí vstát a být vyslyšeni. Musí nechat ty snobské aristokraticky oděné britské soudce a soudce, aby se odvážili nenechat tohoto hrdinu demokracie umučit k smrti buď v britských nebo amerických nelidských věznicích.

 

Zde je několik návrhů na podporu osvobození Juliana Assangea:

 

    Pište dopisy editorům

    Kontaktujte média a zakryjte slyšení

    Organizujte akce / události ve vládních budovách USA / Velké Británie

    Přispějte jeho fondu na právní obranu na tomto odkazu .

 

Otázka: Vzpomínám si, že jsem vás slyšel mluvit na veřejném fóru v anglickém Cambridge s protiválečnými aktivisty. To bylo téměř před 30 lety. Jste více či méně optimističtí ohledně vyhlídek na mír, spravedlnost a mezinárodní solidaritu, než jste byli tehdy? Co je potřeba udělat?

 

Ron Ridenour : Optimistický? Rozhodně ne. V době tohoto fóra, 1992, jsem žil na Kubě a pracoval pro národní média. Fidel byl stále naživu. Kubánci praktikovali skutečnou solidaritu, aby přežili kvůli negativním ekonomickým a politickým důsledkům rozpadu Sovětského svazu. O deset let později založili Fidel a Hugo Chávez skupinu ALBA a brzy spolupracovalo osm latinskoamerických zemí, které se snažily postupně transformovat kapitalistické ekonomiky na socialistické. Dnes velká většina Kubánců požaduje sociální blahobyt s kapitalismem, obchodem a „pomocí“ z USA. ALBA je slabá.

 

Je pravda, že jedním optimistickým vývojem je protirasistické, protipolicijní hnutí brutality několika milionů statečných a energických lidí v ulicích USA a mnoho dalších v některých evropských zemích, které se brání policejní brutalitě a zbylému kolonialismu. Protestujících je dnes více než v mém mládí v USA, ale téměř neexistuje žádný směr, téměř žádné socialistické alternativy nepokročily. Vedoucí představitelé Black Lives Matter jsou v rukou Demokratické strany a některých výplatních pásem jejich velkých kapitalistů.

 

Demokratická strana je strana, která pohlcuje nebo rozbíjí skutečná opoziční hnutí. Bernie Sanders a jeho partie pletou lidi s falešnou socialistickou rétorikou bez skutečné socialistické a protiválečné podstaty.

 

Pravicový nacionalismus, jako vždy založený na rasismu a strategií rozděl a panuj, v mnoha zemích prudce roste. My „skuteční levičáci“ nejsme dobře organizovaní, nesjednocujeme.

 

Vidím tento historický okamžik podobný 20. – 30. letech v Mussoliniho fašistické Itálii.

 

Evropané musí odmítnout, aby jim dominovaly všechny vlády USA a Wall Street. Musí znovu získat svoji suverenitu. Musí vyjít ve velkém počtu proti válkám a také se zapojit do akcí občanské neposlušnosti. Klimatické hnutí musí odolat válkám, které znečišťují planetu číslo jedna, stejně jako vraždit miliony lidí, což způsobí, že další miliony uprchnou a stanou se nechtěnými uprchlíky. Dokonce i většina evropských sociálních demokratů se těmto chudým a zoufalým lidským bytostem otočila zády kvůli válkám, které vytvářejí uprchlíky, místo aby se postavily proti příčinám.

 

První prioritou každého člověka, který si přeje žít v mírumilovném světě se spravedlností a rovností, je boj proti agresivním válkám za nadvládu a zisk.

 

Přál bych si, abych mohl skončit pozitivně. Nemohu najít nic lepšího, co nabídnout, než to, co nám řekl náš zpěvák a skladatel spřízněné duše, pozdní Leonard Cohen, který nám říká: „Ve všem je prasklina. Tak se dostává světlo! “ pokec24.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář