Adam Schröder, německý antifašista, vzpomíná III

CHVILENKA NADĚJE

"Tanky, české tanky, mnoho českých tanků jede", bylo slyšet, většinou se strachem, ale také s pocitem úlevy a radosti. Zbabělé krysy, černokošiláči a podvodníci utíkali a na bavorské straně, strachy podělali celé okolí.

Na liduprázdném náměstí zastavil československý tančík. Druhý zůstal u brány zámku. Hezký mladý poručík vystoupil a přišel k nám do konzumu. Chtěl volat do Chebu. Nešlo to. Povzdechl si: "To je k zbláznění, hlídky na Sorkově hlásily, že v Libé se celou noc stříle­lo, že je zde mnoho členů freikorpsu, ale i Finanční stráže a Rudé obrany i četníci. My máme rozkaz napochodovat, ale nestřílet na fa­šisty. Ve všech kasárnách v Chebu je pobouření. Vojáci chtějí bránit vlast." Náš poručík i my jsme začali vzlykat. "Zrada pane poručíku?" "Ano. Zařiďte se podle toho a nebraňte se!"

Řekli jsme mu vše, co jsme věděli a co jsme zažili. Nechali jsme jej přečíst ultimatum, četl i zachycenou zprávu říšského rozhlasu z 20. září. Prosil nás, abychom mu ty originály půjčili, že je zítra vrátí. Bohužel, už nikdy jsme je neviděli. Rozloučení bylo velmi smutné. Tank odjížděl směrem k Chebu. Dívali jsme se za ním a cítili, tak jako nikdy, co přijde. Bylo nám, jako když už teď, stojíme s rukama vzhůru.

Přiběhl mezi nás předseda závodní rady české henleinovské sta­vitelské firmy Havlík a Nappert, nacista. Chebským nářečím začal modlitbu: "Pane bože, zařiď, aby zase přišli naši bojovníci za svobodu a už sem nikdy nepřijely české tanky. Pane bože, dopomoz nám k to­mu, abychom se brzy setkali s bojovníky z Plattenberku." Zdviženými prsty přísahal věrnost těm dvěma sviním, Hitlerovi a .Henleinovi. Když odcházel, padaly na něho vlajky s hákovými kříži, hakenkrajce i všechny obrazy fürerů, které dosud visely na náměstí. Nikdo ne­chtěl nic mít se zbabělci, kteří utekli před jedním tančíkem. Ba ani veliký nacista, církevní představený, farář Moric Stäippel, který jako první, se svojí Johanou, vystrčil vlajku s hákovým křížem z věže kos­tela a nyní ji rychle sundal a kamsi dobře schoval.

INVAZE SS

Druhého dne, tedy 23. září, přicházela z našeho sousedství, od Selbu vůdcova pomoc. Plni nadšení pochodovali hrdinové, kteří se včera podělali, před československými tančíky, pod ochranou SS. S nimi však šli i příslušníci československé Finanční stráže se zbra­němi.

Na náměstí zazněl povel "stát!". Z řady vystoupil finanční res­picient Hájek a zavelel: "V kozly zbraň!" Pušky pomalu byly spojovány v známé trojice. Hájek poděkoval oddělení za věrnost a obrátil se k obyvatelstvu: "Moji milí, zde shromáždění českoslovenští státní spo­luobčané, my, vaše oddělení Finanční stráže, jsme byli minulou noc, v lese na hranici obklíčeni přesilou freikorpsu a jednotkami SS. Jeli­kož nám není známo, že byla vypovězena válka, bránili jsme se ka­tegoricky a tázali jsme se jejich velitele, co to má znamenat. Ten nám sdělil, že je to podle mezinárodní úmluvy. Ale ani o tom nám není nic známo, tak jsme se nadále bránili odevzdat zbraně. Chtěl jsem zabránit krveprolití, tak jsem svolil a dal své skupině rozkaz od­pochodovat. Nyní, když vidím přesilu, dáváme k dispozici naše zbra­ně, abychom zabránili nejhoršímu." Poté zavelel: "Vystoupit od zbra­ní!" Nato financové museli v doprovodu ordnerů odpochodovat, beze zbraní na nádvoří hradu. Za nimi šly velké jednotky SS a jiných druhů zbraní.

Byl jsem vyzván starostou Grünerem: "Chceš-li si zachránit život a životy tvých přátel, kup ihned dvacet lahví kořalky a vlastnoručně je rozdej mezi pochodující SS!"

­ Každá jiná rada byla zbytečná. Spočítal jsem si, že u milovaného vůdce má lidský život cenu nejvýše 20 feniků a proto jsem si nechal v naší Svépomoci dát požadovanou kořalku a rozdával ji, za nepo­psatelného jásotu nacistů, mezi naše i říšské vrahy. Zatím co jsem rozdával, z nádvoří hradu vyprovázeli naši Finanční stráž ranami pa­žeb, pendreků a kopanci a s nimi i další soudruhy, do blízkého na­cistického sídla Hohenberg a tam je pozavírali do hradních sklepů, než je odvezli do německých koncentráků a věznic, byli našimi ta­mějšími přáteli dostatečně zásobováni stravou, která jim byla podá­vána dírami v sklepních zdech.