České národní listy

Ad sudeti, reparace a kolaborantské vlády

Už dávno jsem na to psal ve Slovanské vzájemnosti, kterou ovšem čte minimum lidí. V ČNL, které čtou skoro výhradně jen Češi,ne Moravané. Rovněž v HaNo, které čte rovněž minimum čtenářů.

Tento stát vyloučil hlasy 360 tisíc rodin postižených německým nacismem. Zato sudety začlenil jako jakési "legitimní skupiny" do politického života Česka. Za lví pomoci římské církve a politických stran KDU, STAN, TOP a zrádné části ČSSD a ODS.

Rozpolcené lavírující ANO nemohlo se svým lavírujícím vůdcem nic vyřešit.

Všechny naše hlasy a stati byly házením perel na stěnu neprorazitelné zdi kolaborantského senátu, parlamentu a vlády, což se projevilo i na vztahu vlády k německým reparacím. Bylo  a je lhostejné, zdali byl ve vládě Babiš, Hamáček či Petříček, nebo bude-li tam vystrčilovsko fialovská lobby. Všichni zastávali a zastávají neochvějné kolaborantské stanovisko - nerozezlit mocné německé sousedy nepatřičnými požadavky. Je to de facto stará protektorátní politika zaobalená do hávu eurodemokratury. Je to politika stále vládnoucího havlismu. Je to potřebné pro udržení tzv. oligarchických elit u moci novorežimu, a proto nesmíme nikdy vystoupit z EU a z NATO, jehož bodáky udržují v pasivitě občanstvo republiky. Proto je nutno odslovanit republiku, proto je nutno vyvolávat dennodenně antiruskou zášt, proto je nutno denodenně bubnovat na notu antibolševismu. Třicetileté praní mozků veřejnosti přineslo své další shnilé plody.

Taková slova mohou psát pouze lidé důchodci, jejichž životy se sklánějí k řece Styxu, a jež smrt může zbavit pouze jejich okovů, anebo staří odložení funkcionáři starorežimu či novorežimu, kteří již nepočítají s aktivním návratem do společenského dění. Aktivní lidé v této korporátně elitářské společnosti strachu se takto nikdy vyjadřovat nebudou. A nebudou ani takto volit. Vyjma některých výzev levice nebo SPD, které však vystrašená společnost ponechá stranou. V této společnosti jsou jen dvě skutečné opoziční strany. A ty se doposud nemohou dostat ani do parlamentu, ani k vlivu na vládu. A tento stav, přes zbožná přání těchto opozičních stran,  potrvá dlouho. I když v dlouhodobé perspektivě bude možný jejich úspěch, ale naše starší generace se jej nedočkají. Toto není výzva k pasivitě těchto stran ani k jejich ignoranci. Tyto strany budou muset  celá desetiletí pracovat nejen o holé přežití, ale i o obnovení vlivu na společnost. To není pesimismus - to je reálný pohled.

jir