Aby naše volba nebyla poslední II
Aby naše volba nebyla poslední II
Marek Řezanka
II
Vládní pětikoalice sází na to, že v parlamentních volbách v roce 2021 získala cca 44 % hlasů voličů, zatímco ANO 27 % a SPD 10 %. Zapomíná však na několik skutečností:
1) Od doby zahájení svého vládnutí pětikoalice řadu svých voličů ztratila, především v řadách ODS. Tyto voliče může podchytit Tomáš Březina.
2) Jsou tu ovšem voliči následujících subjektů: KSČM, Přísaha, Trikolora Svobodní Soukromníci, ČSSD, Volný blok ad. To bylo přes milion propadlých hlasů. Většina z nich za vládním kandidátem pravděpodobně nepoputuje.
3) Do doby zahájení prezidentských voleb se patrně ekonomická i energetická krize v České republice prohloubí – a počty nezaměstnaných budou narůstat. Řada podnikatelů zkrachuje. To vládním kandidátům příliš nepomůže. Naopak.
4) Pokračování má též válka na Ukrajině. Den 8. 11. není pouze výročím bitvy na Bílé hoře. Je rovněž dnem, kdy v USA rozhodnou volby do Kongresu o směřování nejen jich samých – ale svým způsobem i celého světa. V případě nezdaru proválečné „demokratické“ kliky J. Bidena je totiž velmi pravděpodobný kurs mírových jednání na Ukrajině. Pokud by k němu došlo, Fialovi jestřábi včetně prezidentských kandidátů s podporou jeho vlády by byli jaksi na obtíž.
5) Vládní kandidáti jsou hned tři – a to stojí ve frontě ještě Hilšer, který v senátních volbách v roce 2018 porazil Libora Michálka, který po Hradu rovněž pošilhával. Proti nim vystupují velmi silný politický soupeř – Andrej Babiš na straně jedné – a Jaroslav Bašta jako kandidát SPD na straně druhé. Nikdo jiný nemá za sebou takovou podporu jako tito dva.
Osobně se domnívám, že budoucí český prezident by neměl:
1) Být členem jakékoli nadnárodní zájmové organizace (think-tanku) typu Aspen Institute Central Europe, neboť zde hrozí střet zájmů. To samé platí v případě členů Rady Česko–německého diskusního fóra. Jak má občan České republiky věřit někomu, kdo je zainteresován v organizací hájící zájmy někoho cizího?
2) Stavět na kariérismu. Pokud někdo v minulosti kvůli kariéře takzvaně převlékl kabát, nevykazuje morální profil hodný prezidenta republiky.
3) Být nikdo, kdo symbolizuje barvy středověké moci, tedy červenou (armádu) a černou (církev). V demokratické společnosti ani generál ani kněz nemají být těmi, kdo vládnou.
4) Podporovat válečné běsnění. Nechtějme toho, kdo neváhá rozpoutat jadernou válku.
5) Být produktem mediální kampaně, ale jinak bez obsahu. Jinými slovy, nemělo by jít o simulakrum.
Mé požadavky na roli prezidenta České republiky jsou následující:
1) Měla by to být osobnost. Někdo, kdo se nenechá kýmkoli vydírat, kdo ustojí permanentní tlak mainstreamu, pokud se vzepře globální moci. Někdo, kdo nebude toliko loutkou v něčích rukách.
2) Měl by to být člověk, který se v politice orientuje a má s ní dlouhodobé zkušenosti.
3) Měl by to být někdo, kdo usiluje o mír a sociální blahobyt – a kdo je ochoten se bít za český národ jako takový.
4) Měl by to být člověk schopný diskuse a diplomatického vystupování.
5) Měl by mít přehled v otázkách mezinárodní politické situace – a samozřejmě výborné znalosti v oblasti historie.
Porovnám-li seznam svých požadavků s nabídkou, zjišťuji, že ideální kandidát se pro mě – a podobně smýšlející spoluobčany – nerýsuje. V takovém případě je nutné se zamyslit, co je pro mě v dané volbě prioritou. A v tom mám naprosto jasno: Zastavit kabinet Petra Fialy, než totálně zničí naši zemi. A vyplývá mi, že to se za jistých okolností může povést z dané nabídky pouze jedinému kandidátovi. Kandidátovi, který osloví voliče nejsilnější opoziční strany.
V současnosti má Česká republika jednu z nejvyšších měr inflace v Evropě, nejdražší ceny za elektřinu – a ochrana těch nejzranitelnějších je evidentně nulová a směřující k hodnotám záporným. Do toho Národní ekonomická rady vlády (NERV) přichází s požadavky na zvýšení důchodového věku, redukci nejrůznějších státních podpor, se zavedením školného a celou sérií dalších asociálních kroků včetně zavedení nemravných nadstandardů ve zdravotnictví. Kam se naše země asi posune do ledna? Nakolik potom budou u občanů oblíbení kandidáti s podporou Petra Fialy a jeho kabinetu? Již nyní se v různých průzkumech objevuje (červenec CVVM), že vládě Petra Fialy nevěří cca 70 % lidí. Berme to číslo s rezervou – ale na jeho základě můžeme konstatovat, že nadpoloviční většina občanů je proti kabinetu Petra Fialy. Jde jen o to, zda tato většina bude podle toho volit.
Vycházím-li ze stavu počátkem listopadu, očekávám, že Andrej Babiš získá nejméně 23 % hlasů. Tipnu si rozmezí 23-32 %. Na druhém místě by v současnosti nejspíše skončil Petr Pavel s nějakými 18-22 %. Otázkou je, kdo by obsadil další příčky. Kromě D. Nerudové se podle mě musí počítat rovněž s J. Baštou. Jaroslav Bašta, který jakoby v mnohých mainstreamových průzkumech ani neexistoval, může mít podporu kolem 10-20 %. Budou ho volit zejména voliči SPD a další protivládně ladění občané, kteří nejsou v prvním kole schopni volit A. Babiše. U Pavla Fischera nečekám, že by překročil 12 %, patrně bude mít méně než 10 %. Jeho budou nejspíše volit příznivci TOP09 a KDU-ČSL, pokud je na svou stranu nezíská Danuše Nerudová.
Tohle vše ale může v lednu vypadat diametrálně jinak.
Jakou má šanci Andrej Babiš, že nakonec v prezidentské volbě zvítězí? To bude hodně záležet na voličích SPD. Ti v prvním kole patrně podpoří hlavně J. Baštu (část z nich by volila A. Vitáskovou či H. Blaška). Jestliže se do kola druhého probojuje právě expremiér Babiš s někým z tria Nerudová-Pavel-Fischer, bude (ne)účast voličů SPD rozhodující. Někteří se možná řeknou, že v takovém případě již volit nepůjdou. Pak už ale možná nebudou volit nikdy. Zde je třeba si uvědomit, že poslední krůček k naprosté totalitní vládě učiní Fialův kabinet obsazením Hradu svým člověkem. A tím A. Babiš není.
Ministerstvo vnitra připravuje legislativu, která bude mít výrazný dopad na svobodu projevu. Nepohodlné informace budou vytěsňovány na okraj či rovnou blokovány pod hrozbou vysokých finančních postihů. Představa, že kromě sněmovny a senátu a prostoru v České televizi bude mít Fialův kabinet pod palcem i Hrad, by měla mnohé občany oprávněně děsit. Jistě, Andrej Babiš není protisystémovým kandidátem. Ale protisystémový kandidát zatím nemá šanci oslovit nadpoloviční většinu voličů. Andrej Babiš je aspoň protivládním kandidátem. Pro některé stačí vyslovit jeho jméno – a vidí rudě. Jiní budou mít obrazně řečeno větší problém s barvou fialovou. A ti si uvědomují, že k dokončení novodobého Temna stačí Pavel či Nerudová v roli prezidenta.
Jestli s něčím počítat můžeme, potom s tím, že provládní voliči budou hlasovat jednotně proti Babišovi, i kdyby si samotného Satana zvolit měli. Tito voliči chodí uvědoměle ke druhému kolu senátních voleb. Každý, kdo si nepřeje, aby Fialova vláda byla krytá i z Pražského hradu, by měl zvážit, jakou budoucnost si hodlá vybrat. Premiér Fiala nás již nějaký čas připravuje na zapojení do války. Povolávací rozkazy smrdí ve vzduchu jak rady fanatického štvavého plátku Forum 24 na život bez sprchování a hygieny. Opravdu to chceme?
Velice zajímavou by též byla varianta, ve které by se utkali generál Pavel s J. Baštou. Soupeřili by tak bezpáteřný kariérista a prorežimní exponent na straně jedné – a chartista a muž pevných postojů a mravů na té druhé. Koho z nich by asi volili ti s plackou od Milionu chvilek, kteří mají plná ústa demokracie, svobody a čistého štítu uchazeče o prezidentskou funkci? Otázku pokládám jako čistě řečnickou, neboť odpověď se nabízí sama – a je prověřena letitou praxí. Navíc neočekávám, že by se pan Bašta mohl dostat do druhého kola prezidentských voleb. Na to by potřeboval absenci kandidáta za hnutí ANO.
Denisu Rohanovou, Tomáše Zimu ani Josefa Středulu za alternativu nepokládám. Rohanová a Zima budou mít tak 1-2 %, Středula bude rád za 4-5%. Protivládní volič má tak v prvním kole v podstatě dvě možnosti: 1) Již v prvním kole volit A. Babiše a doufat, že ten by mohl padesátiprocentní hranici překročit již v prvním kole. To je ovšem značně odvážná hypotéza. 2) Usilovat o to, aby se do druhého kola dostal i J. Bašta. Jeho souboj s A. Babišem by byl velmi pikantní. Ale ani s tím nelze příliš počítat. Osobně v tuto chvíli tipuji šance jednotlivých kandidátů následovně: 1) A. Babiš (31 %), 2) P. Pavel (22 %), 3) J. Bašta (19 %), 4) D. Nerudová (12 %), 5) P. Fischer (6 %), 6) J. Středula (4 %), 7) M. Hilšer (3 %), 8) T. Zima (2 %) a 9) D. Rohanová (1 %).
Pokud do té doby nebudeme zataženi do zhoubné války, pečlivě si rozmysleme, jak se svým hlasem naložíme. Ve hře je totiž pohříchu mnoho – a opravný termín se vypisovat nebude.
Prezidentka jaderné války
Uchazečka o Pražský hrad, Danuše Nerudová, patří k těm, kdo bez vyšetřování a důkazů vydali prohlášení, které nás směřovalo k třetí světové válce, tentokrát jaderné. Připomeňme si její slova: „Ruské rakety zabily dva nevinné v Polsku. Nejde o to, zda šlo o chybu či záměr. Je to nepřijatelné. Myslím na polské přátele. Je třeba postupovat s rozvahou, ale rozhodně. Způsobem, ze kterého náš nepřítel pochopí, že se nezalekneme. Že jsme silnější. Rusko je teroristický stát.“
Pro mě je nepřijatelné, aby se někdo, kdo bez jakékoli analýzy vydá takovéto unáhlené prohlášení, stal prezidentem země. Paní Nerudová plně prokázala, že se na tuto funkci nehodí – a že by byla hrozbou pro české národní zájmy.
Spojené státy americké po vyšetření události konstatovaly, že raketu odpálila ukrajinská strana. Údajně omylem. K tomu dodám, že je nezbytné, aby se podobné události vyšetřovaly. Abychom znali dráhu doletu dané rakety, odkud byla odpálena, jakým směrem atp. Jedině tak můžeme hodnověrně rekonstruovat sled událostí.
Na toto vše paní Nerudová rezignovala. Pro ni není důležitá pravda – pro ni je důležitý okamžitý postoj. Takovýto přístup k prezidentské funkci je ovšem nesmírně zhoubný. Nechtějme na Hradě fanatika. Přejme si tam člověka uvážlivého, který se nenechává strhnout emocemi a své statusy na veřejných sítích nepíše proto, aby se mu tam sešlo co nejvíce „lajků“ a pochval.
Zapomenout bychom neměli ani na vrbětickou kauzu, kde výsledky nezávislého vyšetřování tamních výbuchů neznáme dodnes. I tam mnozí politici měli jasno bez jakéhokoli pátrání.
Uvědomme si, že se jedná o naše životy a životy našich rodin.
Paní Nerudová má blízko k Pirátům a jejich ministrovi zahraničních věcí, který během chvíle zničil léta pracně budovanou českou diplomacii. Ať ji tedy volí ti, kdo rádi hrají ruskou ruletu. My ostatní jí vystavme jasné a nesmlouvavé vysvědčení – STOP.
Devět kandidátů
V boji o prezidentskou funkci zůstalo devět kandidátů. Rozdělme si je na provládní – a opoziční. Provládní jsou: Petr Pavel, Danuše Nerudová, Pavel Fischer a Marek Hilšer.
K opozičním se řadí Andrej Babiš a Jaroslav Bašta.
Pak nám zde zůstávají Josef Středula, Denisa Rohanová a Tomáš Zima. Josef Středula by rád jako opoziční kandidát vystupoval, ale to by nesměl žadonit o hlasy provládních senátorů. Těm měl slíbit, že v případě, že vypadne v prvním kole, nepodpoří v kole druhém A. Babiše. Tím tedy nahrává vládním stranám – a za opozičního kandidáta ho rozhodně nepokládám.
Tomáš Zima sice vystupuje k vládě mírně kriticky, ale v zásadě její kroky podporuje. Možná by mohl nějaké to procento hlasů ubrat generálovi Pavlovi – a to u voličů ODS.
Denisa Rohanová je prezidentkou České asociace povinných. Bude cílit na hlasy lidí v exekucích, kteří ale často k volbám ani nedorazí. Jiné téma v podstatě nemá.
Petr Pavel si může oddechnout, že proti němu po svém vyřazení nakonec nenastoupí Tomáš Březina, který mu mohl brát hlasy nespokojených voličů ODS. Vyřazen byl rovněž Karel Janeček. U obou jmenovaných, stejně jako v případě Karla Diviše, byla zjištěna enormní chybovost při kontrole petičních archů. Podobná chybovost se vládním kandidátům zjevně vyhnula.
Pro nás všechny, kdo si na Hradě vládního kandidáta mít nepřejeme, zůstali v klání o Hrad v podstatě jediní dva politici: 1) Andrej Babiš a 2) Jaroslav Bašta s tím, že ve druhém kole je zapotřebí podpořit toho z nich, kdo se do tohoto kola dostane. Jestliže tak neučiníme, kabinet Petra Fialy bude moct svou proválečnou a tvrdě asociální a pro náš stát likvidační politiku praktikovat bez sebemenších potíží. Potom nám už nepomohou ani všichni svatí.
