A opět o tzv. Sudetech: Pavel se tu narodil a Babiš vyhrál. Sudetský venkov, kde se zastavil čas
A opět o tzv. Sudetech. Pavel se tu narodil a Babiš vyhrál. Sudetský venkov, kde se zastavil čas
19.02.2023 20:26 | Reportáž
„Na samé s nadsázkou „demarkační linii“ mezi Plzeňským a Karlovarským krajem leží městečko Planá, jež se také nazývá Planá u Mariánských Lázní. Už před desítkami let se tady prolínaly okresy Tachov a Cheb. Jaké je městečko, které je rodištěm nového českého prezidenta? Ten v týdnu zavítal do Karlovarského kraje jako do vůbec prvního ze všech regionů.“
Termín „Sudety“ začíná pronikat mezi naší veřejnost. Nyní ani pro Parlamentní listy slovo „Sudety“ není něčím neznámým. Dokonce se objevilo i v názvu článku. Jde o proces, který, jak jsme přesvědčeni, bude dále pokračovat. Za ním stojí nejen určité zahraniční síly, ale i čeští germanofilové a sudetomilové. Zdá se, že německou kartou bude hrát i generál Petr Pavel. Z uvedeného článku jsme se dozvěděli, že se vlastně narodil v tzv. Sudetech. Doufáme, že se proto nebude považovat za „sudetského“ Čecha.
Infikovat nás, abychom slovo „Sudety“ a jeho odvozeniny začali časem považovat za normální, je zcela nemožné. Jsme dějinami poučení. Víme, jak se to slovo dostalo v první republice do slovníku poměrně značného počtu lidí, zejména německého obyvatelstva, které postupně propadlo znacizovanému henleinismu. Nesmíme však zapomínat, že mezi Němci tehdy byli i antifašisté, politicky patřili k sociálním demokratům a komunistům. Ti zásadně odmítali používat slovo „Sudety“ a „sudetští Němci“. Byli československými státními občany německy mluvícími. Stejně jako čeští hraničáři uváděli, že žijí v českém pohraničí. Společně s Čechy slavili i se bránili. Postupně řada z nich převáděla své děti do českých škol. V německých školských zařízeních byly tyto děti verbálně a někdy i fyzicky napadány, a to kvůli antifašistickým postojům jejich rodičů.
Na německé antifašisty jsme se mohli spolehnout. V době, kdy Henlein slavil úspěchy a převáděl stále více Němců na nacistickou víru, jádro antifašistických Němců, kteří tvořili více než 10% německého obyvatelstva v pohraničí, zůstalo zachováno až do osudných mnichovských dní. Již dříve někteří z nich vstupovali do ozbrojených jednotek „Stráže obrany státu“ a bojovali společně s Čech proti henleinovským ordnerům a freikorpsákům. Část německých antifašistů vytvářela i své vlastní jednotky, zpočátku se nazývaly Rotte Wehr a později Republikanische Wehr. Tyto jednotky se zúčastnily na obraně republiky společně i českými ozbrojenými formacemi.
Když jsme byli na Mnichovské konferenci prodáni, trpěli s českými lidmi i němečtí antifašisté. Henleinovci, kteří se považovali za „sudetské Němce“, mnohé z antifašistů surově zbili, považovali je za zrádce němectví, a část z nich poslali do koncentračních „na převýchovu“. Tam se opět čeští hraničáři a němečtí antifašisté setkávali, tam společně trpěli i umírali.
Po záboru našeho pohraničí hitlerovské Německo vytvořilo ze zabraného území tzv. Sudetengau, v jejíž čela stál proradný a zrádný K. Henlein. Po válce tzv. „Sudety“ přestaly existovat a naši lidé se vrátili opět k termínu „české pohraničí“. Vůdce „sudetských Němců“ spáchal sebevraždu.
Současné snahy určitých vnějších sil a vnitřních proněmeckých a „prosudetských“ fandů vrátit se k termínu „Sudety“ navazují ostudně na terminologii henleinovskou a nacistickou z doby předmnichovské a pomnichovské. Negují tedy staletý pojem české pohraničí, zatím samozřejmě jen jaksi nesměle a pokusně. Staví se tak fakticky proti českým hraničářům a německým antifašistům a berou do rukou štafetový kolík, který převzali z rukou současných nositelů henleinovských tradic - tzv. sudetských Němců.
Již v době, kdy sobotkovci měli v rukou vládu ČR, počítal pan B, Posselt, kolik hlasů v parlamentě mají „české demokratické strany“. A byl stále spokojenější, když viděl jakou cestou tehdejší sudetomilové kráčejí.
Dnes posseltovské počty jsou jednoduché. Pětikolka, která vládne v Poslanecké sněmovně většinou osmi hlasů, má blízko k „sudetským“ Němcům. Podobná situace je i v Senátu. Z Hradu brzy odejde prezident M. Zeman a nahradí ho generál v.v., Petr Pavel. Ten asi se nebude vydávat za sudetského Čecha, ale je pravděpodobné, že bude hrát i německou kartou. Ani složení Ústavního soudu ČR, přestože z něj odejde dr. Rychetský, jeho současný předseda, nebude brzdou „nové fialovskopavlovské“ cesty do budoucna.
Otázkou je, jak tomuto obecně nechtěnému a zcela nežádoucímu vývoji může čelit ANO v čele s Babišem a okamurovská SPD? Jak mohou přispět další vlastenecké subjekty? Čas ukáže! Víme však všichni, že osud přeje jen připraveným. Jsme však připravení? Nikoliv! Takže probudíme se již, kdy ještě nějaký čas máme, nebo se dospíme až k hořkému konci?
Dr. O. Tuleškov
