A jaké to bylo v Plzni?
A jaké to bylo v Plzni?
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Na rozdíl od většiny území tehdejšího Československa jen v západních Čechách měl konec války jinou podobu, než jak ji poznáváme z citovaných básní. V Plzni vypuklo lidové povstání proti okupantům podobně jako v Praze, 5.května. Nerovný boj s německou armádou se podařilo povstalcům druhého dne ukončit, i dík pomoci americké armády, jejíž jednotky pronikly od západu. Právem se v Plzni každoročně konají 6.května pietní akty u Památníku obětí a osvoboditelů a svoboda se slaví po celém městě a okolí. Život tu tehdy položilo 116 Američanů. Tyto místní oslavy by ovšem neměly zastínit oslavy celostátního konce války a osvobození od fašismu na celém území tehdejšího Československa. Den vítězství – 9.květen, Den hrdinství a oběti Rudoarmějců, kterých u nás padlo 144.000. Plzeňské oslavy by měly být jejich součástí, projevem sounáležitosti zúčastněných. Sovětští a američtí vojáci byli tehdy spojenci v boji za veliké vítězství. Při svém postupu – jedni od východu, druzí od západu – se sešli spoluúčasti a Byl o tom natočen působivý film.na Labi a a podali si ruce plni solidarity a přátelství, plni spojenectví ve vítězném tažení.
Současní euroameričtí představitelé vládnoucí moci se vojenské přehlídky v Moskvě na počest Dne vítězství již řadu let nezúčastní. Místo toho organizují samostatné přehlídky své síly. U nás např. se konal „Dragounský přejezd“ kolony amerických jednotek, aby se v Plzni spojil s oslavou amerických osvoboditelů. Do Moskvy se však chystalo 12 veteránů 2. světové války z USA. Chtěli předat své prožité dějinné svědectví a odevzdat historickou pravdu mladým generacím.
Výročí konce 2. světové války se neslaví po celé Evropě v týž den. V zemích Britského společenství je to 7. květen, kdy nacisté podepsali kapitulaci. Ve zbývající západní Evropě nastupuje 8. květen, kdy kapitulace vstoupila v platnost. Ten den se po r. 1989 stal státním svátkem i u nás, v České republice. To historicky neodpovídá realitě, protože Praha a větší část našeho území byla osvobozena až 9. května a ten den se také slaví konec války v celé východní Evropě.
My vzpomínáme spolu s verši našich básníků na 9. květen - v našem „Květnovém pásmu“. Vzpomínáme na den, kdy přispěchali Rudoarmějci, aby ukončili Pražské povstání a osvobodili zbývající kraje naší vlasti. Vzpomínáme proto, že je to historický dokument, obraz tehdejšího dění a výraz tehdejší neutuchající radosti a vděčnosti. Je to důkaz proti všemu současnému křivému přepisování dějin. A to své vzpomínání na prožité osvobození nemůžeme zakončit jinak, než verši Vladimíra Holana:
„Mám děkovat...A hlas se chvěje...
Chvěje se ale úžasem, / který, ač nebyl bez naděje, /přec jenom žasne: přišli sem!
Přišli sem všichni, všichni, v které /věřil náš jazyk v hloubi šeré, /přišel Alešův maladěc!
A touha věků, touha chtící /bratrství všesjednocující, /uskutečnila se přec.“
(Závěr básně „Dík Sovětskému svazu“. 16.-17.7.1945)
