22. červen - Den genocidy Slovanů
22. červen - Den genocidy Slovanů
V sobotu 22. června 2019 se konalo setkání u příležitosti Dne genocidy Slovanů. Z vystoupení hlavního řečníka Josefa Skály:
Vážení přátelé, již v základním genetickém vybavení Slovanů jsou pevně zakotveny takové charakterové rysy, jako jsou čest, svědomí, spravedlnost… Podobné hodnoty nemohou globalisté potřebovat. Jsou vážným ohrožením plánů na ustanovení Nového světového řádu. Globalizovaný svět systematicky pracuje na likvidaci Slovanů. Slovanské národy jsou již poslední, jediné, které mohou zabránit v uskutečnění plánu totálního zotročení všech lidí na planetě.
Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k rozhodujícímu obratu celé druhé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu planety. Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba.
Po předpokládaném vítězném skončení války plánoval Berlín velkolepý plán „GENERALPLAN OST“ na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“.
Evropská část Ruska měla být zcela zbavena původního obyvatelstva, RUSOVÉ MĚLI SKONČIT V PLYNOVÝCH KOMORÁCH STEJNĚ JAKO ŽIDÉ a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše. Projekt Generalplan Ost měl být „mistrovským“ dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti ruských obránců Stalingradu. Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní vyčišťování území od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich.
Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu a frontovou linií. Jenže ani wehrmacht nebyl bez viny, protože celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu.
Obsazované Rusko bylo pro německou armádu tak rozlehlé, že armáda neměla dostatek mužů, aby mohla za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat. Wehrmacht proto vesnice kompletně srovnával se zemí. Dobře je to vidět na dobových filmových záběrech wehrmachtu hlavně z roku 1941. Proto bylo zastavení wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy. A ti, kteří takový osud nám chtěli dopustit, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Rusko o „demokracii“.
Znovu se opakují chyby slovanských národů. Znovu se dostávají pod křídla západu, který se pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně.
Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou v rámci programu Generalplan Ost. I dnes zažíváme takový projekt – Generalplan Islam. Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd…
Opět nám Západ diktuje osud a úděl, a co je nejvíce hrozivé, opět v tom údělu není budoucnost pro slovanské národy. Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa. Největším zabijákem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí. Stačí se podívat na výsledky voleb.
Na mezinárodním slovanském sněmu před rokem v Praze byl jednomyslně přijat Manifest slovanským národům:„Za slovanskou jednotu, přátelství a mír s jinými národy!“
Mezinárodní slovanský sněm se sešel 8. června 2018 v Praze k připomenutí 170. výročí prvního Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1848 a k jednání o současných úkolech Slovanstva. Na historickém pražském sjezdu se poprvé sešli představitelé slovanských národů a položili základ vzájemné jednoty, přátelství, podpory a spolupráce Slovanů. Následovalo 10 mezinárodních slovanských sjezdů, poslední jedenáctý v roce 2017. Sjezdy v letech 1868, 1908, 1913 a 1998 se konaly v Praze, historické západní výspě Slovanstva. První slovanský sněm vydal „Manifest evropským národům“, vytyčující požadavek práva na sebeurčení národů.
V posledních dvou stoletích dosáhly slovanské národy významných úspěchů. Jihoslované s podporou ruského národa se osvobodili z turecké nadvlády, západní Slované z područí Rakousko – Uherska a obnovili, s výjimkou Lužických Srbů, své samostatné státy. Největšího vítězství dosáhli Slované ve druhé světové válce, kdy zachránili sebe před vyhubením a další evropské národy před německo-nacistickým barbarstvím za cenu více jak 48 milionů obětí Slovanů.
Tuto těžkou a slavnou historii Slovanstva připomněl i loňský sněm, který přijal tento Manifest, jehož posláním je úsilí o další rozvoj společných zájmů, jednoty, vzájemné podpory, slovanské svébytnosti, mravnosti, způsobu života, kultury a vzdělání.
Mimo jiné se Manifest zaměřuje na prohloubení všestranné spolupráce mezi slovanskými národy a státy. Na zachování svébytnosti slovanské civilizace, jejího historického a kulturního dědictví. Na působení k upevnění míru a bezpečnosti v Evropě Asii i na celém světě. Na rozvoj přátelských vztahů mezi slovanskými národy. Úkolem je nedopustit projevy nepřátelství vyvolávané cizími zájmy.
V oblasti mravní se hlásíme k rodině, která je základem zdravé a rozvíjející se společnosti.
Povinností státu je všestranná péče o rodinu a její nezastupitelnou úlohu ve společnosti. Základem rodiny je zdravá výchova dalších pokolení, upevňování mezilidských vztahů, duchovních hodnot, lásky k bližnímu, národních tradic.
Povinností státu musí být péče o demografický vývoj, ochrana života a zdraví dětí od narození i jejich výchovu a vzdělání.
Vytvářejme společnost na základech lásky, důvěry, moudrosti a tradice, ne sobectví, bezohlednosti a cizích špatných vzorech.
Základem je hodnotné a dostupné vzdělání, na němž závisí další osud slovanské civilizace.
Věnovat ale musíme i péči o zachování svého slovanského v našem případě českého jazyka, rozvíjet vlastenectví – lásku ke svému národu a vlasti, své historii a lidským mravním hodnotám i k zachování historicky vytvářeného slovanského světa kultury.
Zásadně odmítáme vnucované cizí kulturní, amorální prvky rozkládající mravnost a degradující vzdělanost, kulturu a život společnosti.
Takové jsou základní hodnoty slovanské civilizace, k nimž se hlásí představitelé slovanských národů v úctě odkazu prvního slovanského sjezdu v Praze.
Členka vedení Národní rady Klubu českého pohraničí Marie Hanischová a předseda Úst. KR KČP čerstvý držitel nejvyššího vlasteneckého řádu Jan Dlouhý připevnili za zvuků Slovanské hymny „Hej Slované“ na lípu českou, ruskou a Jiřskou trikoloru ve znamení úcty a poděkování bratrskému ruskému národu za osvobození od fašismu v době druhé světové války a tím i zachování samotné existence českého, moravského, slezského a slovenského národa.
Sněm podpořil iniciativu slovenské delegace vyhlásit 22. červen Památným dnem „Dnem genocidy Slovanů“ s tím, aby byl připomínán každým rokem.
Podle jednoho z předkladatelů návrhu na tento Památný den – slovenského přítele Miloše Zveriny, je cituji:
„…genocída nepremlčateľný medzinárodný zločin a zároveň je aj tým najťažším zločinom proti ľudskosti. Je nepochopiteľné, že do dnešného dňa nemajú Slovania vyše 350 miliónové celosvetové spoločenstvo svoj pamätný deň genocídy. Genocída bola v minulosti už uznaná Arménom, Židom, Kambodžanom, Rwanďanom, no Slovanom zatiaľ priznaná nebola.
Pritom len v 20. storočí boli vyvraždené desiatky miliónov Slovanov počas dvoch svetových vojen a besnenia protislovanských síl v samotných slovanských krajinách. Najviac ich bolo systematicky vyvraždených počas Druhej svetovej vojny resp. Veľkej vlasteneckej vojny pri realizácia nacistického Hlavného plánu pre Východ (Generalplan Ost).
V tejto koncepcii Adolfa Hitlera a nacistického hnutia išlo o získanie životného priestoru (Lebensraumu) na úkor Slovanov a naplnenie stáročného nemeckého ideologického sna Náporu na východ (Drang nach Osten). Vykonávanie tohto plánu malo za následok genocídu a etnické čistky Slovanov. Odhaduje sa, že počas uvedeného obdobia bolo vyvraždených asi 30 miliónov Slovanov a zhruba o podobný počet sa znížilo obyvateľstvo v slovanských krajinách následkom tejto strašnej vojny. Tu treba pripomenúť, že tento nápor na Slovanov zo strany západu prebieha nepretržite najmenej počas posledných tisíc rokov.
V stredoveku sa tento nápor západu šikovne maskoval tzv. šírením kresťanstva a organizovaním krížových výprav proti Slovanom Svätou rímskou ríšou nemeckého národa.
Obete tohto „pokresťančovania“ už dnes ťažko niekto spočíta, ale išlo o milióny zabitých Slovanov a ich postupné vytláčanie na východ (Drang nach Osten). Podobná situácia panovala u južných Slovanov, kde bola agresorom Osmanská ríša a jej genocídna politika voči Slovanom.
Pre úplnosť treba ešte spomenúť vojenské ťaženie 600 tisícovej európskej armády vedenej Napoleónom, ktorá v júni 1812 napadla Rusko.
Slovenské združenie Slavica zorganizovalo prvýkrát verejné zhromaždenie v Nitre (Park na Sihoti) pri pamätnom kameni Ciest víťazstva a slovanskej lipe, kde spolu s prítomnými účastníkmi si pripomenuli tento Pamätný deň genocídy Slovanov.
Vzhľadom na vyššie uvedené nebolo jednoduché vybrať vhodný dátum pamätného dňa, tak aby sa s ním mohol stotožniť čo najväčší počet Slovanov. Počas už spomínaného tisícročia bolo proti Slovanom spáchaných niekoľko genocíd. No tá najväčšia a najlepšie zdokumentovaná je genocída, ktorá sa odohrala voči Slovanom počas Druhej svetovej vojny resp. počas Veľkej vlasteneckej vojny. V tejto vojne bolo najviac zaznamenaných obetí práve u východných Slovanov (Rusi, Bielorusi a Ukrajinci). Ako všetci dobre vieme východný Slovania boli napadnutí práve v deň 22. 6. 1941 nacistickým Nemeckom.
K úcte k miliónom obetí východných Slovanov je práve dátum 22. 6. najvhodnejším dňom na Pamätný deň genocídy Slovanov.
Pietne spomienkové stretnutia by sa mali organizovať na významných miestach pre Slovanov ako sú napríklad pamätníky na obete vojen, pri pamätných stromoch (lipa, dub), hájoch, skalách a iných prírodných útvaroch.“ Tolik z vystoupení Miloše Zveriny.
V souvislosti s výše uvedeným navrhuji přijmout dnes slib, že se hlásíme ke Dni genocidy Slovanů a že jako představitelé vlasteneckých organizací vyvineme maximální úsilí, aby Poslanecká sněmovna PČR oficiálně uznala tento Den genocidy Slovanů jako památný den a nepromlčela žádné vojenské reparace z druhé světové války, na které mají slovanské národy na území České republiky nárok.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Převzato z dostupných internetových materiálů
