21. června byl napaden Sovětský svaz
21. června byl napaden Sovětský svaz
Kusé, nekorigované, osobní zamyšlení autora
Mohu se sám zamyslet? Snad ano. Zamýšlím se nad tím, co jsem sám prožil, co jsem získal studiem, vyprávěním rodičů, mých dědů a babiček, poznáním míst, kde se bojovalo. Babičky a dědové, rodiče, měli vždycky pravdu. Znali, měli životní zkušenosti. A učitelé, které jsem zažil byli vždy velkými vlastenci. Bylo toho mnoho, což se může vejít na několik stránek textu.
V den uvedený v nadpisu roku 1941 přepadlo hitlerovské Německo Sovětský svaz. Před tím fašistická vojska obsadila Polsko, Dánsko, Norsko, Belgii, Lucembursko, Francii, Itálii, Jugoslávii, Albánii, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Řecko, Finsko a samozřejmě Československo. Zmocnili se velké části Evropy, získali bohatství těchto zemí, válečné prostředky a využily je včetně lidského potenciálu, proti východní velmoci. Nesmlouvavě, krutě, krvavě, začali fašisté likvidovat zemi a její ideologii, vyhlášenou v říjnových dnech roku 1917. Tehdejší předseda Anglie Winston Churchil prohlásil: Hitler, to je zlověstné monstrum, nenasytný ve svém dychtění po krvi a loupení. Nyní chce pokračovat v započatých jatkách a pustošení na nekonečných prostorách Ruska a Asie. Strašlivá vojenská mašinérie drtí lidské životy, boří obydlí a ničí práva milionů lidí.Nad propastí lidské degradace vlaje ďábelský emblém hákového kříže.
Dne 3. července nejvyšší činitel Sovětského svazu prohlásil: Cílem naší války není jen odstranit nebezpečí hrozící naší zemi, nýbrž i pomoci všem evropským národům, úpějícím pod jařmem německého fašismu. Výrok se stal mocným impulsem k protifašistickému odporu. Dne 18. července 1941 byla uzavřena československo-sovětská dohoda o spojenectví ve válce proti Německu. Znamenala první skutečné bezvýhradné uznání Československé republiky a její zahraniční vlády v emigraci. Sovětský svaz tak přijal obnovu Československa za svůj válečný cíl. Za tím účelem pomohl pomoci ustavit československou vojenskou jednotku, která se pak zúčastnila po boku Rudé armády bojů na Ukrajině a v Karpatech. Velitel naší jednotky Ludvík Svoboda mohl před bojem našim vojskům roce 1943 prohlásit:
Někteří z nás nedojdou. A jménem těchto bych vám chtěl vyjádřit vzkaz našemu lidu doma: Nechť se již nikdy neopakují Lipany, nechť již nikdy nedojde znovu k roku 1938. Zatímco západ nás zradil, víme, kdo jediný nám zůstal věren. A my, kteří jdeme za obnovu svého národa bojovat a obětovat třeba i vše, odcházíme do tohoto boje s vědomím, že to bude Sovětský svaz, s nímž nás budou pojit nejpevnější svazky. V přetěžkých bojích, za cenu obrovských lidských, duchovních a materiálních ztrát, zachránili naši vojáci pod vedením Ludvíka Svobody, spolu se sovětskými vojáky, naši nezávislost, obnovili naši svobodu.- Dali odpověď za zradu v Mnichově roku 1938. V bojích 2. světové války padlo více jak 25 milionů občanů Sovětského svazu, 365 tisíc našich občanů. Při osvobození Československa padlo 140 tisíc sovětských občanů, 18 tisíc našich občanů, 33 tisíc rumunských vojáku a 116 občanů USA. Naši politici na východě i na západě, velitelé, vojáci, navázali na odkaz presidenta T. G. Masaryka, která pronesl ještě před 1. světovou válkou: Samostatnost československého státu je požadavek politické spravedlnosti, svým zeměpisným založením uprostřed Evropy a svým odvěkým bojem proti německému náporu na východ. Český a slovenský národ je protiněmeckým předvojem všech národů ve východní Evropě. Masaryk pracoval za právo všech národů za státní samostatnost. Byl přesvědčen, že bez ruské konsolidace nenajde Evropa dravou rovnováhu a že silného Ruska je zvláště zapotřebí k zastavení německé rozpínavosti. Lásku k člověku viděl v oproštěnosti od mýtů a mocenských machinací. Nevyšší ideál v českých dějinách hledal a uskutečňoval v husitství a inspiroval národní obrození. Pravil, že Malý národ se mezi ostatními národy neudrží šovinistickou předpojatostí a oportunistickým chytračením, nýbrž mravní kvalitou a neohroženým trváním na univerzálních proudech vlastní tradice. Cílem obnovit instituce národního státu. Dovoláváme se takzvaného práva přirozeného a jim dáváme obsah právu historickému. S Habsburky nechceme mít nic společného. Nechceme už o nich ani slyšet. Chceme to, co nám patří, naprostou svobodu a nezávislý československý stát. S těmito idejemi vstupovali vojáci, partyzáni, odbojáři do bojů proti fašismu. Byli si vědomi dávného hesla, které jsem slýchával i ve škole od učitelů: Kdo odřízne kořeny, marně hledá plody! I to druhé na mě zapůsobilo: V tísni ukaž odvahu a sílu ducha!!
Básník J. V. Sládek kdysi napsal: Dnes ještě není psáno v božím soudu, že my jsme ze všech národ jediný, / jenž zrozen k otroctví, jejž dějiny / jak svatý list po vírném snesou proudu.A básník pokračoval, že náš národ potřebuje mužů celých a v boji prosté vzdornou leb a myšlenku na čelech smělých a pohrdl pro cizí chléb..Už tehdy v dávné minulosti se říkalo, že V práci a vědění je naše spasení, že je nutná rozumná národní hrdost. Co to předpokládalo? Především poznat sám sebe, mít znalosti historie a činy našich předchůdců, chtít žít z plodné práce, s kterou bojujeme s výbojnými nepřátelským proudy. To prokázali partyzáni ve 2. světové válce. Měli ideu, svůj cíl, vědomí, víru, že bojují za svou vlast. Šli za poznanou pravdou podloženou naši historií a neustoupili. Tak zněla jejich přísaha. Z ní vyjímám:
Jako pravý Čech vím, že mé místo je mezi těmi, kdo bojují proti německým okupantům. Vstoupil jsem dobrovolně do řad partyzánského vojska, abych se zbraní v ruce bojoval a mstil moji týranou vlast, za rychlejší osvobození ostatních bratrů a sester. Budu bojovat tak, jak bojovali praotcové husité, neznaje bázně, nereptaje ve svízelných situacích, nedám se chytnout živý do zajetí, raději se sám zabiji.Slavnostně slibuji, že dříve v boji neustanu a zbraně nesložím, dokud země česká a moravská nebude vyčištěna od hitlerovských band a jejich přisluhovačů. Slibuji, že nezneužiji zbraně nebo svého postavení k něčemu jinému, než k boji proti fašistům a zrádcům Při styku s českým obyvatelstvem se budu chovat s příkladnou slušností, jak se na mě jako uvědomělého Čecha sluší a patří..S těmito idejemi začaly naše národy budovat poválečný československý stát. Československo bylo obnoveno díky neohroženému boji Rudé armády a našich občanů proti fašismu. Lid dokázal se bít protože měl volné ruce a věděl zač se bije. Věděl, že se bije za odstranění sebezničujícího násilí cestou lásky k vlasti, cílevědomou prací, spoluprací, tvořením pro jiné i pro sebe.
Po listopadovém převratu v roce 1989 mně napadaly otázky: Proč se někteří lidé začali klanět fašistům když nám jejich filosofie byla cizí? Proč mnozí fašistům začali pochlebovat? Proč jim líbali ruce a toužili po nové Evropě, jejíž cíle jsme poznali po roce 1939? Proč mnozí zapomínali na naše tisícileté zkušenosti bojů o národní svrchovanost, samostatnost? Proč jsme přestali ovládat pravdu života?
Neočekávaně jsem byl ochromen lží světa, tanci herců, kteří tancovali s falešnou ideou pro publikum. Ve skutečnosti to byli ubožáci, zrádci lidských ideálů. Převzali cizí ideologie a přednášeli odporné mocenské fráze. Stali se z nich vlci převlečení do kůží beránčích. Mnohdy ani neví, proč a zač kráčí životem. Přidali se k těm z téměř celá Evropy, kteří znovu nemilosrdně, zbraněmi, propagandou, odstraňováním komunistů, bojují proti Sovětskému svazu, proti ideologii , která vznikla z oněch revolučních dnech v roce 1917 a otřásla feudálním a kapitalistickým světem. Vzpamatujeme se? Najdeme znovu místo, kde člověk slyší tep vlastního srdce? Zamyslíme se znovu nad slovy Ludvíka Svobody, že: Hrůzy války a jejich následky doufám naučily myslící vedoucí lid v Evropě a na celé světě, že pravá lidskost a blaho člověčenstva záleží v práci a jejich kulturních výtěžcích. Evropa zřejmě zapomněla.
Domov, v němž se tvořily a tvoří národní ideje, kde se rozvíjela rodina, sám člověk, naše štěstí? Přestaňme klamat sami sebe, nepřijímejme lži. Využívejme vše, co táta a máma napsali svým životem, co vytvořili, co vytvořilo lidstvo, co vytvořil člověk. Máme k tomu příležitost v letošních volbách. Jsou důležité. Podpořme program Správného státu, Stačilo. Připomeňme si 2. světovou válku a napadení Sovětského svazu, naši okupaci. Připomeňme si, že nešlo jen o boj armád, ale především o střetnutí dvou společenských soustav, že šlo o bitvu nejagresivnější síly západního světa representovaného fašistickým, Německem proti zemím Evropy s cílem je ovládnout, získat jejich bohatství, a nastolit svůj fašistický pořádek. Vzdejme úctu všem mohutným vojenským operacím a naši odbojářům všeho druhu. Americký generál D. Einsenhower v červnu 1945 před kongresem USA prohlásil: Tažení Rudé armády sehrálo nejdůležitější roli při porážce Německa. Schopnosti sovětského velení, statečnost a houževnatost jejich bojovníků - mužů a žen - musí nadchnout každého, kdo se rád obdivuje bojovým kvalitám vojáka. Sovětský lid přinesl obrovské oběti na své vlastní půdě, zpustošené zvěrstvy Němců. Jeho pevné rozhodnutí nepřipustit jiný výsledek války než vítězství, a to ve chvíli, kdy byl zatlačen až ke Stalingradu, se bude uctívat v dějinách navždy.
Vítězslav Nezval ke 2. světové válce mj. napsal:
Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran,/ olej utrpení přetékal nám přes kahan, národe, stals na hranici jako Mistr Jan.
V temných kobkách kasemat, o vodě při svíci,/ nezlomen a pohrdavým chladem, mlčící, vzal jsi mužně na vzpurná bedra Kostnici.
Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest dlouhých roků/ cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku.
Rudolf Hegenbart 2025
