15. březen 1939
15. březen 1939
De facto Československá republika zanikla 15.3.1939 okupací jejího zbytku nacistickým Německem. De iure však Československá republika existovala dále. Byla i nadále subjektem mezinárodního práva. Proč? Mnichovské mocnosti vnutily Mnichovskou dohodu Československu pod hrozbou násilí, projednala ji jenom vláda a nikoliv parlament, jak požadovala ústava. Nacistické Německo nejpozději okupací zbytků Československa svým agresivním jednáním samo Mnichovskou dohodu hrubě porušilo, pošlapalo, roztrhalo. Československá prozatímní vláda byla uznána anglickou vládou již v r. 1940. Prezidentovi dr. E. Benešovi byly vzdávány pocty jako hlavě státu, jednal účinně jako rovný s rovnými s představiteli dalších států. V rámci prozatímního státního zřízení existovala ještě Státní rada, která byla jakýmsi parlamentem v exilu. Českoslovenští diplomaté byli v řadě spojeneckých států, kde představovali a hájili čs. zájmy.
Z hlediska mezinárodního práva není důležitý jen faktický, ale především právní stav. Pokud něco držím fakticky a nikoliv současně i právně, pak je to vždy jen do času a vždy protiprávně.. Ústí n/L celá staletí bylo součástí české země, ať již její ústrojí bylo jakékoliv. Pokud někdo vychází z toho, že Ústí n/L bylo v době války součástí německé říše, pak vlastně ještě dnes stojí na stanovisku platnosti Mnichovské dohody, která v závěru války již dávno byla spojeneckými státy prohlášena za neplatnou, a to od samého počátku. Československou republiku uznal celý demokratický svět v jejich předmnichovských hranicích. Samozřejmě nacistické Německo Mnichovskou smlouvu plně uznávalo až do svého zániku. A vznikající landsmanšafty ji vyznávaly dlouho jako své krédo. Po určité době i západoněmecká vláda sama uznala její neplatnost, ale nikoliv od samého počátku, nýbrž až od 15. března 1939.
A nyní opět k Ústí n/L. Fakticky bylo součástí rajchu, ale de iure, jak vyplývá z výše uvedeného, nikoliv. Lupič vás může připravit o všechny svršky. Drží je a příp. i užívá nezákonně. Spravedlnosti se učiní zadost, když orgány činné v trestním řízení pachatele chytnou, zavřou, odsoudí a jeho lup mu odeberou a vrátí skutečnému vlastníkovi. Němci nám ukradli Ústí nad Labem. Svůj lup neubránili. Jejich nezákonný násilný zábor se vrátil do našich československých rukou.
A proč se v Ústí n/L nemluvilo česky? Čechy Němci vyhnali. Ti, kdo zůstali, mluvit na veřejnosti česky nesměli. Pokud to udělali, byli biti jako žito a když přesto opět něco řekli česky, zavřeli je, až byli černí. Tohle přece sliboval Henlein svým odpůrcům, i německým sociálním demokratům a komunistům, ještě před anexí pohraničí Německem.
Ale to není zdaleka vše! Všechny české spolky Němci postupně likvidovali. Rušili české knihovny a samozřejmě nezapomněli na české školy. V nich již od prvních dnech po připojené k Německu nebyli téměř žádní čeští učitelé. Utekli před týráním Němců, nebo nesměli učit česky. Existovalo možná pár desítek českých škol, a proto velká většina české mládeže musela chodit do německých. Germanizace Čechů pod taktovkou sudetů pokračovala. Ostatně se na to plánovitě připravovali již hezkou dobu. A to byly hlavní důvody, proč za války se v Ústí n/L nemluvilo česky.
Přesto ještě dnes existují různí pohrobci henleinismu nebo dokonce nacismu, kteří žijí v představě, že Ústí n/L v době války bylo součástí Velkoněmecké říše. Cudně dodávají, že se tam tehdy česky nemluvilo. Zapomínají jen dodat, proč tam nebylo slyšet češtinu? Pravdu říci nechtějí, tak proto jsou tak struční. Nejzajímavější na tom všem je, že uvádějí, že mluví za jakýsi sudetenland, územní jednotku, která nikdy de iure ani de facto neexistovala. Ale nezapomínejme na to, jak svědčí řada historiků, že pangermanismus již od druhé poloviny 19. stol. ležel v kolébce sudetů, kteří ho hýčkali, vykrmovali, až se z něj stal krvavý otesánek, který měl na svědomí v první světové válce asi 20 milionů lidí a v druhé pak již kolem 50 milionů.
J. Skalský
