Jdi na obsah Jdi na menu
 


142 let od narození J.V.Stalina

21. 12. 2020

142 let od narození J.V.Stalina

 

Před stodvaačtyřiceti lety, 18. prosince 1878 se v gruzínském městě Gori narodil obuvníku Džugašvilimu a jeho manželce syn Josif. V 16ti letech na přání matky vstoupil do pravoslavného semináře v Tbilisi. Od roku 1898 se stal členem gruzínské skupiny sociálních demokratů "Mesame dasi"- Třetí skupiny. Rok nato byl vyloučen a pokládán sociálními demokraty za "menševika". V letech 1899-1901 byl matematikem na observatoři v Tbilisi. Již roku 1900 připravoval 1.máj v Tbilisi a v r.1901 u něho carská policie vykonala první domovní prohlídku. V reakci na toto se stal profesionálním revolucionářem.

 

Téhož roku odešel do Batumi. Policie jej dokumentovala jako vůdce demonstrací stávek a radikálů. V r.1902 zatčen a r.1903 poprvé poslán na Sibiř...

Roku 1904 utekl ze Sibiře, vrátil se do Tbilisi a oženil se s první manželkou, Jekatěrinou Svanidze,s níž měl syna Jakova, za Velké Vlastenecké války zajatého na frontě hitlerovci a poslaného do koncentračního tábora. Tohoto syna V.J.Stalin  statečně odmítl vyměnit za zajatého hitlerovského generála.

 

V letech 1904 a 1905 za první ruské neúspěšné revoluce Stalin unikl do Finska a v Tampere na konferenci bolševiků se poprvé setkal s V.I.Uljanovem-Leninem. Stal se poté delegátem dvou zahraničních sjezdů strany v letech 1906 a 1907.

Přesto však již r.1906 byl opět zatčen a opět unikl. V Londýně se objevil roku 1907 na V. sjezdu bolševiků SD Ruska a v Německu v Berlíně se podruhé setkal s Leninem. Téhož roku se podílel na přepadu banky v Tbilisi, který stál 30 mrtvých včetně ochranky. Uloupených  340 tisíc rublů věnoval straně, za což menševici žádali jeho vyloučení. ( Historická analogie: Oč snadnější to měli lupiči " textilních a barevných revolucí", počínaje ČSFR a konče Ukrajinou...nikdo nežádal jejich vyloučení z partají...).

 

1910 byl Džugašvili opět zatčen, poslán do Solvyčeska u Vologdy, přičemž nový trest nedostal. Opět unikl, r.1911 pobýval v Petrohradě u rodiny Alulijevových. opět zatčen a poslán do Vologdy. Konference bolševiků soc.dem. jej kooptovala do ÚV poté, co Lenin intervenoval pro jeho kandidaturu. Mezitím Džugašvili opět unikl z vyhnanství. V té době Lenin kritizoval vedoucího gruzínské skupiny bolševiků Ordžonikidzeho a navrhoval Džugašviliho. Roku 1912 byl Džugašvili opět zatčen, poté utekl z vyhnanství na Sibiři do Petrohradu, kde organizoval zastoupení oponentů do IV.dumy. V prosinci roku 1913 se uprchlý Džugašvili setkává s Lvem Davidovičem Bronštejnem-Trockim. V té době sepsal knihu "Národnostní otázka a sociální demokracie", která nadčasově definuje společenství národa a zakládá - podle nás etnografů - doposud nejvýstižnější charakteristiku - chcete-li definici - pojmu národa. Zde se jako autor podepsal K. STALIN. ( Veškeré údaje čerpány z Wikipedie, hesla J.V.Stalin.) Stalin se poté opět stal zatčeným a vyhnancem na Sibiři, a do dění se vrátil po VŘSR.

 

Po Říjnové revoluci byl instalován jako lidový komisař pro národnosti do roku 1923. Od roku 1922 přitom byl inspektorem dělnicko-rolnické obrany a odtud se datují jeho střety s Bronštejnem-Trockim (u nás psaným Trocký, někdy Trockij). Téhož roku byl ustaven generálním tajemníkem Všesvazové komunistické strany Ruska (bolševiků) - VKS(b).

V letech Velké vlastenecké války od roku 1941 byl předsedou Rady lidových komisařů a předsedou Státního výboru obrany.

 

Za konsolidace Ruska a pozdějšího SSSR od r.1922 prosadil industrializaci státu, kolektivizaci a  výstavbu moderní Rudé armády. I někteří západní historikové nezatížení legendami o Stalinově universálním tyranství, "masovém vraždění, vině na hladomorech a procesních masakrech", pravili, spolu s některými americkými vojáky a politiky, že "Stalin převzal polofeudální stát a odevzdal jej jako průmyslovou, zemědělskou a vojenskou jadernou velmoc". Což je historický fakt, odhlédneme-li od interpretací chruščovovského a trockistického křídla straníků zaniklého SSSR a západních stran.

 

Sama Wikipedie, nijak nakloněná Stalinovi konstatuje toto:

"Upevnil autoritu SSSR v mezinárodní politice a ke konci jeho řízení se SSSR jako držitel jaderných a raketových zbraní stal supervelmocí". K této charakteristice budiž řečeno se strany autora této stati toto.

Autor této vzpomínky, jenž není osobně kovaný stalinovec,nýbrž titovec, pokládá roztržku SSSR za Stalina s Jugoslavii J.B.Tita za tragické nedorozumění v  táboře socialismu. Tato roztržka přichýlila Jugoslavii v určitých ohledech k Západu - a stala se  nezbytnou podmínkou pozdějšího rozbití a zničení Jugoslavie. I toto je historický fakt.

Dnešní odkaz J.V.Stalina, jenž přispěl svým vedením k záchraně Evropy a lidstva před hitlerovskou nestvůrou, je neuvěřitelně deformován a dehonestován výrobou obrazu "netvora, který  ukradl revoluci Ruska ( viz pamfletické dílo Issaca Deutschera "Ukradená revoluce") a zničil nejen národy SSSR,ale i národy východního bloku socialismu". Tyto intepretace zavládly po tzv. "odhalení kultu osobnosti" bývalými soudruhy Stalina, především N.S.Chruščovem, jenž se svou funkcí a politikou podílel na chybách vnitřní organizace kolektivizace a další administrativy Sovětského svazu, včetně svévolného darování ruského Krymu vždy iredentistické Ukrajině roku 1954. Západní výklady o "netvoru Stalinovi",vytvářejícího jako universálního "viníka teroru v SSSR a soc.táboře", netřeba citovat -  provázejí život východních i západních zemí Evropy po celá desetiletí a dnes se kumulují v televizních tzv. dokumentech a v jiných propagandistických výtvorech. Tyto elaboráty náležejí do říše politického folklóru,nikoli do pozitivistické vědecké historie. I když je zaštitují jména celebrit jako Solženicyn nebo Sacharov...

 

V této souvislosti, kdy se Stalinův SSSR dává do rovnítka s Hitlerovou III.říší i na půdě Evropské unie (!) a nepravdivě se cituje jen a jen pakt Molotov-Ribbentrop, je třeba neustál zdůrazňovat inferioritu tohoto paktu vzniklého až po mnoha paktech jiných evropských zemí, v první řadě Pilsudského a Beckova Polska již roku 1934, který platil 10 let (!),a Velké Britanie, který s Hitlerem podepsal sám Neville Chamberlain! O mnichovském diktátu pak snad ani hovořit netřeba.

Zavilí odpůrci Stalina a SSSR v Evropě a u nás  - toho Stalina, kterého vedle Churchilla de Gaulla a Beneše nenáviděli hitlerovci stejným dílem - viz Goeebels v Reichu a  E. Moravec v protektorátu! - si neuvědomují, že by zde vůbec nebyli, nebýt Stalina, jeho Velké vlastenecké války a Rudé armády. Ale to už je jiný příběh, vybočující z této vzpomínky.

 

Zdroje:

Wikipedie, hesla J.V.Stalin

Axell A., Válka a Stalin očima sovětských generálů.

Overy R., Rusové ve válce 1941-1945.

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody, Brno

Přišlo e-poštou

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář