České národní listy

"Zde dlužno uvésti, že čeští živnostníci jsou bezvýjimečně bojkotováni.“

„Na hromadné propouštění českých zaměstnanců reagovaly diplomatické nóty československého ministerstva zahraničních věcí. Berlínský Auswärtiges Amt v odpovědi výmluvně sdělil, že k masovému a systematickému propouštění českých pracovníků nedocházelo ani v době vojenského obsazení ani později. Propouštění se mělo dít dobrovolným opuštěním pracoviště. „Příslušné vnitřní úřady se postarají, aby se bezdůvodné výpovědi československých pracovníků nekonaly, což byl závěr zdůvodnění rozsáhlého propouštění.“ Obecně uvolněná pracovní místa posloužila jako rezervoár pro snížení nezaměstnanosti mezi německým obyvatelstvem (pochopitelně bez spojitosti s republikou).

Všechny obchody v celém okupovaném pohraničí byly označeny příslušnými nápisy podle majitele jako židovské („Jude“), německé („Deutsche“), či české („Tscheche“). Na Semilsku to byly popisky „Tschechisches Geschäft“ či „Kdo nakupuje u židů, jest nepřítelem Hitlera“. Řada z nich byla dokonce uzavřena (v Žatci se jednalo o 80 % českých firem) a místy vykradena. Někde bylo zboží zabaveno a odvezeno na příslušné úřady. U několika českých a židovských obchodů došlo k vytlučení výkladních skříni. V místech, kde majitel zůstal, často ordneři dohlíželi na to, aby tam nikdo z „árijských“ Němců nenakupoval.

„Pokud ještě některé české obchody v Českých Velenicích existují a prodává se v nich, stojí před obchodem ordner, který si zapisuje každého, kdo jde do obchodu něco koupiti, případně zrazuje kupujícího, aby do obchodu nechodil. Tím chtějí docílit, aby Češi byli nuceni se z Českých Velenic odstěhovat.“ Většina situačních zpráv hovořila v tomto směru o cíleném bojkotu českých podnikatelů. „Zde dlužno uvésti, že čeští živnostníci jsou bezvýjimečně bojkotováni.“ V Broumově byly dokonce v továrnách a na budově školy vyvěšeny vyhlášky přímo vyzývající obyvatelstvo k bojkotování všech českých obchodů a některých židovských německých firem. V Českém Krumlově byl zřízen tzv. Wirtschaftsamt, který provedl v židovských a českých firmách inventuru a poté do nich dosadil správce, kteří řídili provoz a odváděli mu denní tržbu, načež obdrželi potvrzení a nikoli prostředky k obratu.

Další aspektem ztěžování existence českého a židovského obyvatelstva se stalo odpírání prodeje poživatin. Ve Znojmě a Šumicích na jižní Moravě si lidé stěžovali, že jim němečtí obchodníci nechtěli nic prodat. „Ve Štětí je osobám české národnosti odpírán německým obyvatelstvem koupě a prodej životních potřeb.“ Situační zprávy zachytily jednotlivé aspekty zhoršování existenční situace českého, židovského a německého antifašistického obyvatelstva. Přední představitel SdP a pozdější německý státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank vypověděl po válce, že právě zatýkáním „levicově orientovaných“ Čechů a židů, které udávaly nižší stranické  orgány, a tím, že byly drancovány a ničeny české a židovské obchody, mělo být dosaženo „očištění“ území od těchto lidí. I proto počet uprchlíků do republiky kontinuálně rostl.

Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 II, Dr. Jan Benda