„V této osudové době stojíme pevně za Vámi.“
Městská rada v Klatovech napsala v dopisu z 24. září 1938 adresovanému prezidentu republiky –„V této osudové době stojíme pevně za Vámi.“
Každému se jistě při slově Klatovy vybaví, že toto město je i východiskem na Šumavu. K našemu horskému masivu, který tvoří hranici s Bavorskem. Krásná Šumava, a díky okolnostem minulých let uchovaná, byla a je též západním valem našeho slovanského státu. Tím pádem ale je vystavená mnohým zkouškám. Šumava je stále předělem mezi slovanským světem a germánskými kmeny a dnes se dá i říci mezi západem a východem Evropy. Tím bylo předem naprogramováno prolínání populací a kultur, což nemuselo být vůbec na závadu. Dodejme, že toto stálé „míchání krve“ platí například i u našeho spisovatele J.Š. Baara – jeden z jeho dávných předků pocházel z místa nedaleko za hranicí a jmenoval se Hans Paar.
Závažnou přítěží a velkými zkouškami pro nás byly výboje a války Němců, a to vždy na náš úkor. Střety lze vystopovat již krátce poté, co území osídlily naše kmeny. Časem došlo k útlumu. V období Rakouska-Uherska se vše odehrávalo v šarvátkách lokální povahy. Ale i při střetech našich lesáků s bavorskými pytláky krev také občas tekla a lidský život byl zmařen. Ve svých dílech nám tohle vše mistrně vylíčil jeden z bardů Šumavy, Karel Klostrmann.
Období poměrného klidu a soužití zde ale nemělo mít pro naši republiku dlouhého trvání. Na počátku 30. let minulého století se v Německu dostal k moci Adolf Hitler a začal realizovat postupně sví šílené plány na ovládnutí Evropy. Kdo mu stál jako první v cestě, byli jsme my. Hitler dokázal lživou propagandou, využíváním všech možností i slabin demokracie k tomu, aby německou menšinu u nás , a ta byla velmi početná, získal pro své plány. Postupně vybičoval nevraživost zdejších Němců vůči nám na takovou mez, že vůbec již nešlo hovořit o rozumném soužití. V rámci Sudetendeutsche Partei (SdP), která byla řízená z říše a v republice reprezentovaná Konrádem Henleinem, došlo k zfanatizování značné části zejména příhraničních Němců. Tito napadali naše lidi, stříleli po nich, týrali je a vraždili. Jejich ozbrojená složka – ordneři, přecházeli hranice, aby se jednak v Bavorsku vycvičili k boji, a přes „čáru“ se pašovalo ve velké míře. Už to nebyly potraviny a jiné tovary, ale střelivo, zbraně, štvavé letáky a jím podobné „zboží“. Tomuhle řádění a sabotážím šlo věru těžko nějak masově čelit. Naši vojáci a další složky nemohli vše zvládnout a dodejme – ze strany vlády a ústředních orgánů i často chyběla podpora a razantnější rozkazy.
Naopak – z mnoha míst „shora“ přicházely pokyny a příkazy nezavdávat příčinu v nejmenším, pokud možno zdržet se, zachovat odstup. Ještě horší to bylo s možností použít zbraň, tady šlo o přímou už kapitulaci před hordami ordnerů. Ze vzpomínek lidí vyhnaných z pohraničí v roce 1938 se lze o tom častokrát dočíst. Němci stříleli i na vlaky, odvážející vyhnance z jejich domovů! A vojáci naši nemohli palbu opětovat.
Obyvatelé Klatovska pozorně sledovali vývoj ze strany Německa a sousedů německé národnosti. Napětí a nevraživosti neustále přibývalo. Poukazovali s nelibostí na váhavé, často až nepochopitelné postoje našich úřadů a vlády. Dávali jasným způsobem najevo, že jsou odhodláni republiku bránit, výhrůžkám a štvaní z německé strany se nemá ustupovat. Velké manifestace se uskutečnily jak v Klatovech, tak v Sušici i jinde.
Ještě před onou neslavnou misí lorda Runcimana byly jiné, velmi sporné zásahy vůči nám ze zahraničí. Do pohraničí přijela např. skupinka z Anglie, tzv. kvakerů. Na žádost britské vlády, zájem byl ale i ze strany USA, měla posoudit naše poměry. Skupinka projela i Sušickem, jenže místo setkání s našimi představiteli, či zastupiteli je doprovázeli funkcionáři Henleinovy SdP! A jak si vedla další skupinka? Ta si vysvědčení o svém zájmu prokázala tímto zápisem: „Zamilovali jsme si vaše jídlo, zejména pak věci, které u nás v Anglii jsou těžko k sehnání – vodní melouny, papriky, kukuřici, kyselé zelí, okurkový salát a červené švestky …“. Vida, co k nám vyslal Albion za „odborníky“ a to v době, kdy bylo tolik v sázce!
Písemné zprávy v archivech nebo kroniky dosvědčují, že v mnoha případech se vlastenecké organizace chtěly bránit. Městská rada v Klatovech napsala v dopisu z 24. září 1938 adresovanému prezidentu republiky: „V této osudové době stojíme pevně za Vámi a obracíme se se snažnou žádostí, kdy se věci na západě vyvíjejí v náš prospěch, abychom nekapitulovali.
Naše vláda nechť požádá Rusko o přímou pomoc bez ohledu na ostatní státy s tím, že bude škrtnuta podmínka francouzské pomoci ve smlouvě s Ruskem.
V tisku pak a rozhlasu ať se čelí poraženecké náladě, tím že jsme všemi opuštěni a zrazeni, aby se tak nepodlamovala pevná vůle lidu.“
Klatovsko v protiněmeckém odboji
Josef Sedlák
