České národní listy

„Mit allen tschechischen  Gesindel heraus.“

Místně docházelo k různým udáním, ale také provokacím, či výzvám k vystěhování do Československa. Vzájemný poměr obou národností byl většinou charakterizován jako chladná a napjatý. Pro obavy  z provokací - posměšků se "vzájemné setkávání" redukovalo. Nacionalističtí Němci „předhazovali“ Čechům a německým antifašistům dřívější národnostní a politické smyšlení, což mělo být „příčinou ustavičného neklidu a nevraživosti mezi oběma skupinami.“ Německým komunistům vytýkali, že pracují na straně Čechů proti zájmům velkého Německa „Nejsou řídké případy, že Čechům jest hrubě nadáváno na ulicích proto, že se odvažují mluviti nahlas česky nebo se česky zdraviti.“ I tyto zážitky potom vedly k izolaci českého obyvatelstva, neboť to se chtělo vyhnout stresovým situacím spojeným s tímto jednáním. Starousedlici Kučerové, která se stravovala v městském pivovaře v Českém Krumlově, bylo často slovně nadáváno, „český ksindl, který je rád, že se nyní u nich nají.“ Dne 28. října 1938 se konala na náměstí v Českém Krumlově posměšná tryzna za „zemřelou Československou republiku“. Hořely řecké ohně a na vysoké černé tribuně byla uvedena jména pozůstalých: Syrový, Beneš, Masaryk, Stalin. Hrála hudba a náměstí bylo přeplněno obyvatelstvem. „Čechům se smáli, zda se jdou také modlit za republiku a mnozí byli vysmíváni, že neumí zdravit hitlerovským pozdravem, a jiní zase, že se tak rychle naučili zdravit.“ Českým dětem nadávali spolužáci ve škole „Sauböhm.“ V Kolešovicích na Rakovnicku věšeli henleinovci figurínu prezidenta Beneše na šibenici a pak ji upálili společně s obrazy obou prezidentů. Všechno prováděli za bujarého smíchu ostatních Němců.

 Na Přešticku výrostci a příslušníci NSDAP demonstrovali před hostinci slovy „Tschechen hinaus“. 25. ledna 1939 se konaly v některých německých obcích pohraniční průvody, při nichž bylo před domky obývanými Čechy provoláváno: „Mit allen tschechischen  Gesindel heraus. V Kašenci u Miroslavě (okres Moravský Krumlov) pochodovali  podnapilí němečtí mladíci obcí tschechischen Gesindel heraus.“  

V Kašenci u Miroslavě (okr. Moravský Krumlov) pochodovali podnapilí němečtí mladíci obcí a vytloukali okna českých obyvatel a přitom jim vyhrožovali. „Tím se vytvořila nálada, že i zbytek Čechů je rozhodnut Kašenec opustit.“ V Želeticích na jižní Moravě byly na domy českých občanů namalovány černou mastnou barvou dehonestující nápisy "Böhmischer Schwein, Verräter. Auch ein Bömischer Wenzel, Gllückliche Reise nach ČSR. Du gehörst nach ČSR, Beneš ruft, Tschechische Harde Heil."

„Při stěhování českého dělníka z Holýšova u Stoda do Československa se místní Němci shlukli kolem jeho rodiny, kterou ztýrali a poškodili nábytek. Při odjezdu bubnovali na staré plechové hrnce a pokličky a sborem křičeli: „Es ist wieder ein Tscheche verschwunden.“ V Kopistech na okupovaném Lovosicku se kvůli provokacím a ponižování mezi českým obyvatelstvem objevovala tajně skrývaná nenávist vůči tamním příslušníkům německé národnosti. „Zejména vůči těm, kteří se jakýmkoliv způsobem na českých lidech při okupaci provinili a jako všeobecné heslo panuje, že při případném nastalém převratu nesmí jediný německý tamní místní příslušník zůstat na živu.“ Tyto skutky se děly i přesto, že v odstoupeném pohraničí byly v lednu a v únoru 1939 vylepeny vyhlášky, zakazující vyvolávání národnostních sporů. Oznámení vyzývala k porozumění s českým obyvatelstvem. Různým „školením“ byli instruováni i obecní úředníci. S ohledem na další vývoj poměrů v pohraničí se dá odhadovat, že dosah vyhlášky a osvěty byl omezený a měl účinek především u místních úřadů, což se projevilo  ve změně jejich přístupu k českým obyvatelům.