České národní listy

V souvislosti s protesty v ulicích, na náměstích a pláních se často mluví o tom, že regulérní součástí demokracie jsou vedle politických stran také iniciativy občanské společnosti, ať již mají jakoukoliv podobu. To je nepochybně pravda, záleží však na tom, jaká dělba práce se mezi těmito dvěma formami demokratické angažovanosti  ustaví.

   Je správné, pokud občanská společnost přichází s podněty, ke kterým zůstávají politické strany slepé. Takto vzniklo ekologické hnutí a dnes snad již neexistuje strana, která by neměla ve svém programu body týkající se ochrany životního prostředí. Důležitých témat, na která politické strany zapomínají, je celá řada a občanská společnost má velkou zásluhu, že je vznáší a stojí si za nimi.  

   Smyslem činnosti politických stran je získat maximální podíl na moci a tuto pozici využít pro prosazení cílů, jejichž seznam tvoří obsah volebních programů. Demokracie zná jediný legitimní způsob boje o podíl na moci, a tím jsou svobodné volby. Ti, kdo v nich uspěli, sestavují vládu, ostatní zůstávají na několik let v opozici.

   Ať už si to organizátoři současných protestů připouštějí, anebo ne, charakter jejich hnutí zpochybňuje rozložení moci vzešlé z minulých parlamentních voleb. Jen hodně naivní lidé by mohli uvěřit, že po vynuceném odchodu Babiše z politiky by poměr sil i nadále respektoval vůli voličů vyjádřenou 20. a 21. října 2017.

   Můžeme připustit, že občanská společnost má právo kvůli své nespokojenosti s vývojem situace sáhnout k akcím, které změní výsledky voleb. Pak se ovšem musíme zamyslet nad tím, proč by měly existovat v demokracii vůbec ještě politické strany. Proč by měl někdo usilovat o zvolení, sepisovat volební programy a angažovat se ve vysilujících kampaních, jestliže poslední slovo v otázce rozdělení moci budou mít ti, kdo se ničím z toho nezdržují.

   Jak dokládají sociologické výzkumy, aktivisté občanských hnutí se rekrutují ze stejných vrstev, mají stejné vzdělání a podobné politické zájmy jako politici klasických politických stran. Liší se od nich právě jen tím, že se neúčastní volebního klání. Je v tom záruka, že jsou moudřejší, spravedlivější a ctnostnější než politici?

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou