Stráž obrany státu při obraně republiky v letech 1938-1939
Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 I
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Vznik SOS
Mezinárodní situace se v roce 1937 ostře zhoršovala, 7. března 1936 nacistická vojska obsadila demilitarizované pásmo v Porýní, v té době byly Polsko i Československo ochotny splnit spojenecké závazky, kdyby vypukla proto válka německo-francouzská, Francie ustoupila a na obzoru se ukázalo neblahé znamení slabosti.
5. května 1936 obsadily fašistické jednotky Addis Abebu a italská agrese slavila úspěch. Demokratický svět opět ustoupil. 18. července 1936 vypuklo fašistické povstání ve Španělsku, demokratické mocnosti neprokázaly dostatek solidarity a za křehkou španělskou svobodu se nepostavily, ale fašistická Itálie intervenovala a také nacistické Německo se angažovalo legií Condor. Potom přišlo v březnu 1938 na řadu Rakousko, bylo připojeno po vojenském vpádu k Německu.
Nebezpečny vývoj nebyl v Československu přijímán pasivně, svědčí o tom akce na obranu státu. V roce 1934 bylo rozhodnuto začít s výstavbou opevnění. První část měla být vybudována do konce roku 1938, poslední část až v roce 1942. Od začátků plánování do 23. září 1938 vzniklo neúplné, nicméně úctyhodné dílo, mající hodnotu několika divizí. Bylo postaveno 9.632 lehkých objektů, většinou pro dva kulomety, 227 těžkých opevnění, pro 2 děla až 6 těžkých kulometů, a 8 tvrzí s 38 objekty. Výstavba stála 7 miliard předválečných korun. Státní hranice s Německem a zabraným Rakouskem měřila 2 094 km a vzhledem k tomu, že na dělení republiky se chtělo podílet také Polsko a Maďarsko, bylo nutno střežit celkem 3.910 km, pouze hranici s Rumunskem nebylo nutno chránit zvýšenou měrou. Na tak náročný úkol pochopitelně nemohla stačit dosavadní síla finanční stráže, ale ani zpravodajská aktivita četnictva a státní policie, proto vláda přijala v říjnu 1936 opatření, jímž se ostraha hranic pro případ mimořádné situace centralizovala a početně posílila. K tomu účelu byla zřízena Stráž obrany státu (SOS). Stalo se tak vládním nařízením č.270 z r. 1936 o Stráži obrany státu.
SOS byla složena z příslušníků četnictva, policie, finanční stráže a z vojenských posil, které poskytla čs. armáda. Záložní vojáci vykonávali svá civilní povolání a v případě nutnosti nastupovali ke svému útvaru SOS. Pohraniční území bylo rozděleno na obvody, příslušníci jednoho obvodu tvořili prapor SOS, ten se dále, podle vojenských zvyklostí, členil na roty, družstva a roje. Prapor SOS byl přidělen příslušnému okresnímu úřadu, který ležel při státní hranici. Po vyhlášení pohotovosti však prapory SOS náležely pod armádní velení.
Výnosem ministerstva vnitra č.B-2140-13/11-36 ze 16.11.1936 byla určena sídla praporů SOS v :
Rychnově nad Kněžnou, Falknově n. O, Jičíně, Stříbře, Liberci, Domažlicích, Litoměřicích, Strakonicích, Mostě, Českých Budějovicích, Kadani, Jindřichově Hradci.
Sídla velitelství byla vybírána z taktického hlediska, jednotky SOS však sloužily přímo podél hraniční linie. Za bojová stanoviště SOS sloužily objekty lehkého opevnění vz. 36, kasárna finanční stráže, četnické stanice, celní úřady a někdy jen provizorně vybudované sruby v blízkosti kulometných hnízd.
Úkoly SOS :
l. Ochrana neporušitelnosti státních hranic,
2. udržování klidu v pohraniční oblasti,
3. zajišťování bezpečnosti občanů a majetku,
4. výkon hlásné služby,
5. zpravodajská služba,
6. střežení vojenských objektů,
7. příprava vojenské obrany hranic,
8. v případě války zachycení prvních úderů, zjištění směrů útoku a početní síly.
V roce 1936 bylo ustaveno 31 útvarů SOS. V roce 1937 znova prověřena organizační připravenost. Vzniklo nejvyšší velitelství SOS. Změnil se i organizační řád. Velitelskou pravomoc v praporu SOS měl přiděleny důstojník čs. armády, jeho zástupcem byl velitel nejbližšího četnického oddělení nebo vyšší důstojník policie. V polovině roku 1937 probíhal intenzivní výcvik a na jaře 1938 byly jednotky vyzbrojeny kulomety vz.26 a z části také motorizovány.
Dne 20. května po vyhlášení pohotovosti činil stav jednotek SOS celkem 28.310 mužů. Z toho bylo :
5.847 celníků,
3.155 policistů,
6.637příslušníků finanční stráže a
12.671 vojenských posil.
Četnické pohotovostní oddíly byly začleněny jako organizovaný celek rovněž do praporů SOS, tvořily většinou zálohu velitele praporu.
Ministerstvo vnitra urychleně ještě objednalo 135 osobních aut, 30 autobusů, 150 motocyklů a 10 obrněných aut pro pohotovostní oddíly. Systemizovaný stav pohotovostního četnického oddílu byl zvýšen na 43 mužů a ve Falknově n.O. , Kadani, Českých Budějovicích a Litoměřicích a od 1. července 1938 ještě o dalších 43 mužů. Záložní četa pohotovostního oddílu u zesílených oddílů měla 35 celníků. Po opatřeních provedených v květnu 1938 se situace v pohraničí přece jen zlepšila. Aby netrpěla služba ve vnitrozemí, byla 18. června odvolána pohotovost a část celníků se vrátila na své stanice, také vojenské posily byly propuštěny. Na bojových stanovištích byla ponechána jen družstva pozorovacího sledu. V druhé polovině srpna zůstalo u pohotovostních oddílů a v rámci SOS ještě 1.541 celníků. Tím síť ostrahy značně prořidla a kurýři sudetoněmecké strany opět volně pronikali přes hranice se zprávami a zpět přinášeli zbraně.
Tak například 12. srpna 1938 četnictvo zabavilo ve Vidnavě na státní hranici 40 pašovaných pistolí a 2.000 nábojů. 7. září 1938 byla v Linhartově zabavena automatická puška a l.000 nábojů. Pašovaly se především zbraně bývalé rakouské armády a také teroristické jednotky sudetoněmecké strany byly vyzbrojeny z rakouských armádních skladů. Většinou to byly rakouské karabiny Manlicher.
Ke zlepšení ostrahy hranic nařídilo ministerstvo vnitra přesunout 200 četníků ze stavu na Slovensku a 100 četníků ze zemského četnického velitelství v Užhorodě. Zemské četnické velitelství v Brně posílilo každou pohraniční stanici o jednoho muže z vnitrozemí. V té době se také zlepšila zpravodajská aktivita důvěrníků četnictva, státní policie a finanční stráže. Zpravodajsky spolupracovali němečtí antifašisté z řad sociálně demokratické, komunistické, křesťansko sociální strany, z Čechů opět příslušníci levicových stran, též členové Sokola, Orla, DTJ, menšinoví pracovníci, učitelé, železničáři a další.
