Čítanky II, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
3. období: první republika, 1918 – 1939.
Čítanky prvorepublikové jsou kouzelné. Jsou to převážně antologie literárních textů pro školní děti. Vypuštěny z dřívějších čítanek jsou především naučné články z vícepředmětového věcného učení. Dosavadní poklad národní literatury z předchozího období se obohacuje o nové spisovatele a básníky. Přibývá také autorů slovenských, protože podle vládnoucího přesvědčení národ Čechů a Slováků si vydobyl společnou republiku. A jejich jazyk, jazyk československý, se vyskytuje ve dvou podobách: v české verzi a ve slovenské verzi. Prvorepublikovou čítanku otvírá oficiální portrét prvního, později i druhého prezidenta a československá hymna. Koncem republiky se tu objevují i hymny zpřátelených národů, jihoslovanská a rumunská.
„Dědečkova kronika“ navazuje na učení F. Palackého a jeho stoupenců . Na pokračování
podává dětem přístupnou formou události českých dějin, provázené často obrázky M. Alše. Poslední v řadě bojovníků za svobodu jsou tu připomínáni vůdcové nedávného národně osvobozeneckého odboje, za svobodu a samostatnost a českoslovenští legionáři. Mezi texty se objevují též úryvky z děl vynikajících autorů z ůzných koutů světa a zvláště ze slovanských literatur.
Reformní pokusy a snahy 20. a 30. let minulého století vytvořily promyšlené základy moderního pojetí výchovy vůbec a výchovy čtenáře zvláště. Zabezpečily spolehlivý výcvik čtení a jazykových komunikativních dovedností, jakož i výchovu čtenáře s úctou a láskou k literárnímu umění.
K dispozici byla i mimočítanková četba, dětské časopisy, Seznamy knih pro děti a mládež, Sbírka souvislé četby školní apod.
Ve své knihovně mám „Poupata“ z roku 1934. Ilustrovala je Marie Kvěchová svým osobitým malířským slohem. Je to nezapomenutelný slabikář. Hezoučké baculaté děti v něm zvou do světa písmen. Se zájmem, s něhou a láskou. A jejich tvářičky jsou od poupat růží k nerozeznání.
Po „Poupatech“, slabikáři, přišly na řadu čítanky. Jmenují se symbolicky „Ráno“. Název s půvabem jitřního rozbřesku, s paprsky vycházejícího slunce a nadějné budoucnosti. Kouzelné knížky, s kterými jsme každý den ráno chodili do školy. Díla takových sestavovatelů a spisovatelů dětské literatury, jako byli především Josef Kožíšek a Josef Tůma. Ale třeba i Pavel Sula a mnozí jiní.
V mém souboru chybí „Ráno“ pro 4. postupný ročník obecných škol z r.1937. V roce 1938, kdy po Mnichovské dohodě zabraly nacistické bojové jednotky naše pohraničí, odevzdala jsem ji do celoškolní sbírky učebnic. Sbírka byla organizována pro potřeby dětí, které přišly ze svých domovů v pohraničí do vnitrozemí s holýma rukama. I bez školních pomůcek a bez učebnic. My, vnitrozemští žáci, jsme věnovali každý jednu učebnici nově příchozím. Podle vlastního výběru. Bylo těžké rozloučit se s kteroukoli z čítanek. Každá představovala kus našeho světa, světa našich čtenářských prožitků a představ. Nenahraditelný kus.
Spisovatel Jan Procházka vyjádřil po létech úctu a obdiv k práci učitelů a ke kouzlu školních čítanek: „Všichni si do svých životů neseme z dálky dětství pečeť a dech školy, kde jsme se národně, mravně, esteticky a vůbec všestranně uvědomovali. Tam jsme poznávali malebnost, vroucnost, tesklivost i radost mateřského jazyka, jeho nekonečnou bohatost a prostřednictvím tohoto jazyka všechen svět poznání. Škola je kus naší historie, je živým srdcem, se kterým jsme
všichni spojeni.“ (Zářijový úvodník Učitelských novin z roku 1964.)
4. období: protektorát, 1939 – 1945.
Po okupaci 15. března 1939 se tvrdě zapovídalo všechno z dob národního obrození a tím více z dob samostatné existence Československa. Československé republiky. Pod trestem smrti.
Jednotná čítanka pro základní školu pod kuratelou cizí vládnoucí moci měla být nástrojem k potlačení veškeré vlastenecké minulosti. „Nové“ čítanky vydával Schulverlaganstalt fuer Boehmen und Maehren in Prag. Sloužily k potlačení a zničení československého vlastenectví a k propagaci současné nadvlády Německé říše a nacistické ideologie. Z čítanek zmizely mnohé obrázky Mikoláše Alše. Jejich místo zaujaly reprodukce výtvarných děl německých malířů. Zmizela vlastenecká poezie i próza. Zařazeny byly texty německé klasiky. Místo o husitství v 15. století se četlo o německé selské válce v 16. století. Nově byly zařazeny články o říšské vlajce, o tom, jaký je Adolf Hitler podporovatel všeho budování, např. i nového selství. Bylo možno číst Říši oddaný rozhlasový projev prezidenta Emila Háchy. Výklad dějin v německém pojetí ukazoval, že jsme sami slabí, a že jen německá kolonizace nás v minulosti posílovala. Před 30letou válkou se u nás usazovali Němci luteránští, po 30leté válce Němci katoličtí. Vždycky k našemu prospěchu.
Z české klasiky zůstaly v čítankách jen opatrně vybrané texty, aby byly „nezávadné“. Nesměly protiřečit úředně nařízené, nekompromisně vyžadované a přísně kontrolované ideologické koncepci. Koncepci o tom, že nám nenáleží samostatnost, ale naprostá asimilace s Němci. Patříme do jejich „prostoru“. V Máchově zemi, zemi české, zemi milované, nemá zůstat jediný Čech.
V čítance mého bratříčka z r. 1942 je napsáno: „V polovině března roku 1939 učinil Fuehrer a Reichskanzler Adolf Hitler naši vlast Čechy a Moravu součástí Velkoněmecké říše. Zřídil Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Boehmen und Maehren). A žák má chápat, že naším úkolem je nepřekážet německému úsilí budovat „Novou Evropu“ pod vedením fašistického vůdce Adolfa Hitlera. Podřídit se mu, přizpůsobit.
5. období: konec války, obnova ČSR, 1945 – 1948.
Čítanky z let 1946 – 1948 obsahově i metodicky navazují na čítanky předválečné. Nově jsou obohaceny o literární zrcadlení hrůz druhé světové války a o vděčný odkaz slavného osvobození. V poezii i v próze se stal 9. květen 1945 dnem všeobecné úcty a lásky.
V krátké době poválečné obnovy Československa doplňoval práci tiskáren též cyklostyl (mimeograf). Předchůdce moderních kopírovacích strojů. Školám poskytoval doplňky učiva rozmnoženými kapitolami z gramatiky, o vývoji jazyka, o pravopisu, ale i z dějin literatury,
z literární vědy, z poetiky. Cyklostylovala se i pásma veršů pro školní besídky a akademie. Připomeňme si z té doby verše nejznámější:
„Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran,
olej utrpení přetékal nám přes kahan....
Čelem ke zdi stáli celé noci,
staří, mladí, muži, ženy, děti, z měst i obcí,
povel strašné libovůle hyen měl je v moci....
Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest dlouhých roků,
cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku
až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku. ...
Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik.“ (V. Nezval)
„Do šeříku padly dny té slávy, nikdy ještě nám tak nevoněl,
ten květ bílý, modry, usměvavý,
přivázaný na lafetě děl.“ (J. Seifert)
„A tak jdem. Mrtví, živí, nezrození.
Nekonečné pokolení...nekonečný život náš,
na němž je nám růst a kvésti. Držet stráž! (J. Hora)
6. období: budování socialismu, 1948 – 1989, spojenectví se SSSR.
Rok 1948 přináší výrazný posun. Jednotná čítanka v návaznosti na platné učební osnovy obsahuje sice tradičně vybrané úryvky z děl uznávaných autorů české i slovenské literatury i z děl představitelů slovesnosti jiných národů. Ale v jednostranné a bojovné interpretaci, jakou představuje vládnoucí směr marxisticko-leninské vědy o literatuře, stává se významným prostředkem politicko- ideologického působení na žáky. Žáci se mají stát uvědomělými bojovníky za vládu socialismu, za diktaturu proletariátu.
Výjimku představují léta šedesátá, léta „oblevy a tání“, léta projevené touhy po všelidském, humanitním poslání socialismu, po „socialismu s lidskou tváří.“ Nejen rovnost, ale i svoboda a bratrství mají být ideálem socialistické společnosti. Očekávání obrody socialismu zmařila ovšem vojenská invaze a tzv. „normalizace“. Obnova revolučních pouček a dogmat, potrestání „šedesátníků“. Přirozeným závěrem období byla stagnace, ztráta pokrokových motivací, úpadek.
A netrvalo dlouho, „čas opět oponou trhnul“.
7. přítomnost: převrat roku 1989 - návrat kapitalismu, rozdělení Československa na dva státy, členství v Evropské unii, členství v NATO.
Od roku 1989 dochází v pojetí čítanek k zásadnímu zlomu. Hledá se podoba nového světa, nutně se hledá i podoba nových čítanek.
V minulosti byla pro každý ročník základní školy celostátně schválena jedna čítanka. Bezchybné dílo své doby pro celostátní školství. Dnes se školám nabízí více možností z dílen soukromých podnikatelů.
Letmým pohledem na jednu současnou čítanku jsem zjistila, že autor nedbal principu přiměřenosti. Čítanka je množstvím materiálu různého původu doslova přetížena. Nepřehledné množství literárních úryvků čtenáře drtí, odpuzuje. Nevyzývá k četbě a spoluprožívání. Ani nepřispívá k orientaci ve světě. Do jakého světa nás vede? Do chaosu a zmatku. Literární klasika i popkultura domácí i světová se tu střídá v nepřehledném množství. Jak se zdá, čítanka nechce vést čtenáře známou cestou hledání krásy a dobra od antiky do přítomnosti. Spíše je informační literární příručkou. Máme si myslet, že skončila osvícená humanitní „moderna“, a že ji vystřídala pluralitní „postmoderna“ s nejasnou a neurčitou „postmorálkou“?
Vím, jak je těžká úloha knížky v životě dětí a mládeže v době elektronických prostředků informace, komunikace, poučení i hry a zábavy. A přece bych si přála, aby i dnešní čítanky byly vzrušujícím tisíciletým odkazem idejí a ideálů, které dávaly smysl životu našim předkům. A přála bych si, aby i nové generace bránily svět hledání moudrosti filosofů a pravdy umělců. Nechci, aby bránily svět kastovních řádů a dobyvačných válek. A přála bych si, aby jim v tom čítanky pomáhaly. Tak jak pomáhaly nám a našim rodičům a celým generacím našich školáků od časů národního obrození.