Cesta /intermezzo/
Cesta /intermezzo/
josh-xy
9. 5. 2024
58 komentářů
David Martínek fb
Někdy je dobré na vesmírný okamžik opustit všeobecnou vřavu a na cestě jinudy najít soustředění a klid. Je to velmi důležitá věc. Protože umožňuje pohlédnout na bojiště světa z ptačí perspektivy a v letu nad krajinou, ve svistu větrů, v tichu soustředění, může člověk zahlédnout na horizontu cestu, která vede někam.
Jsme přeborníky v hledání špatných cest. Těžko se mi to vysvětluje. Ale, příkladně. Když nastupovala Fialova vláda, napsal jsem text, který v podstatě předpověděl, co tito politici státu a lidem provedou. Není to o věštění, nebo daru predikce. Svět je totiž poměrně předvídatelný, pokud si dáte tu práci a sledujete jednotlivé politické, ekonomické nebo společenské proudy dlouhodobě. Pak poměrně snadno odhadnete, kudy se jednotlivé politiky vydají.
Dnes je stav takový, že i lidé, kteří se se mnou v roce 2017, 2021 urputně hádali a obviňovali mne z kdečeho, sami suše přiznávají, že dnešní vláda, politika i vývoj je katastrofou. A také, že Česko, podobně jako i celá Evropa je na rozcestí.
Což o to. Ta otázka ale nezní, jestli se dal vývoj odhadnout a změnit kurz.
Myslím, že to nešlo. Myslím, že lidé opravdu potřebovali tuto hrozivou lekci z vládnutí mizernou vládou, aby si uvědomili, jak je důležité právo volby. Jak důležité je zapojit se do dění. A vlastní iniciativou změnit obrovskou spoustu věcí. Jde to. Ve skutečnosti ano. Protože jsou to sami lidé, nikoliv politici, média, investoři, lobbisté v pozadí věci, kdo určuje směr.
Píšu ještě texty, které varují před eskalací války na Ukrajině a rizikem potenciálního globálního konfliktu. A týdny se probírám dějinnými událostmi sedmileté, první světové či druhé světové války. Ve snaze pochopit, jak je možné, že politika, systém i vláda nad lidmi pravidelně dospěje do stavu, kdy konfrontace a měření sil se stane realitou. Na jehož konci je pokaždé totéž. Zbídačení populace, mrtví a zranění, zničená a rozbitá města. Hlad, bída a zlo. Je to opakující se vzorec, který provází signifikantní jevy a znaky a věřím, že se mi jej podaří postupně definovat.
Ale to podstatné příští je něco jiného.
Myslím, že je čas opustit vřavu a nářkem marnit čas nad neschopností jiných. Předvedli se dostatečně.
A tedy v různých příštích volbách půjde spíše o to, říct JAK. Co chceme. Proč se to má stát. Kolik to bude stát. Kdo to bude dělat. Jak je na svůj úkol připraven a vybaven. Co jednotlivé kroky přinesou lidem a státu. A co bude skutečným výsledkem.
Myslím, že nemá smysl očekávat, že tohle všechno politici vymyslí sami. Je to naopak. Zdroj inspirace musí přicházet systematicky zdola.
S potěšením konstatuji, že již zde existuje. V podobě různých spolků, aktivit, mluvčích, spisovatelů, aktivistů, protestních politiků, silné opozice, možných příštích lídrů. Dnešní potírané kontraelity, která bude muset sama zformovat smysluplný program, projekty, finance a lidi a sama formovat směr, který vede do dobré budoucnosti.
Jsme to my, lidé, kdo má určovat směr. Ale klíčem je vědět jak. Myslím, že určující příští aktivita bude nasměrována k podrobným studiím stran politiky, ekonomiky, vývoje Evropy, V4, ekonomického i politického systému. Na rozcestí epochy by měly začít znovu vznikat materiály, které definují budoucnost.
Tak, jak to udělal Adam Smith. Marx. Hayek. Keynes. Samuelson a další.
Naše skutečnost vyrůstá z myšlenek předchozích generací myslitelů. Někdy se s nadsázkou říká, že stojíme na ramenou gigantů. Když čtete práce předchozích generací ekonomů, politiků, spisovatelů, etiků, kteří dokázali ve své době definovat příští svět, pochopíte dvě věci.
Ta první je, že svět a systém vymysleli lidé. A tedy lidé sami musí vykročit do jiné budoucnosti.
Tím druhým faktem je, že náš dnešní digitální svět se kořeny stále nalézá v hlubokém středověku.
K moderní civilizaci bude potřeba změnit obrovskou řadu věcí. I samotný systém.
Dopřeji si čas a prostor na dlouhé přemýšlení.
Na to, jak postupně zformovat a inspirovat, jako jeden z mnoha, cestu, která povede do dobré budoucnosti. Věřím, že se postupně zapojí další. A že dnešní velmi silné společenské proudy vyslyší a pochopí základní tezi, která říká, že v myšlence, jak vykročit do budoucna nemá smysl čekat na současné elity.
Jsou mrtvé, neužitečné a jen se pokouší recyklovat stávající dysfunkční řád.
