České národní listy

Někteří Němci, hlavně ti, co měli máslo na hlavě, utekli zavčas. Většinou směřovali na Jindřichův Hradec, aby se dostali do amerického okupačního pásma. Někteří samozřejmě zůstali. Pak nastal divoký odsun. Nebylo jich mnoho, ale putovali pěšky do Rakouska. Někteří se schovali, někteří zůstali bez povšimnutí. Ale na podzim, když se organizoval řádný odsun, vypukly spory.

Při jednom takovém tahu ordnerů se otec zastal rodiny českého kočího, který byl u tatínka zaměstnaný. Co se pak stalo, se mi velmi těžce popisuje. Otce zbili, zkopali a polomrtvého hodili do potoka. Maminka s bratrem ho našli až pozdě v noci, zavolali lékaře, který ho ošetřil. Otec si velice dlouho poležel, než byl schopen vůbec chodit. Vedle nás byl obecní úřad i četnická stanice, všichni odmítli proti ordnerům něco podniknout, ačkoliv byl znám jejich vůdce, který se hlavně podílel na násilnostech na mém bezbranném otci. Byl to štajgr (důlní) Lapaczek z dolu Neptun.

Blaničtí rytíři prý ještě spí. Utěšujeme se tím, že je to proto, že stále ještě není nejhůř. To je líbivá historka. Proti té musím protestovat. Ono to není o těchto rytířích. Ono je to o nás. Naše „mlčící většina“, která si sice občas zanadává, se stále ještě nechce probudit. Pokusme se proto dnes, tady pod Velkým Blaníkem, probudit nikoli blanické rytíře, ale naše mlčící spoluobčany. Ostatně věřím, že právě proto jsme tady.

To podstatné nám bylo vzato již před vstupem do EU, tedy možnost aspoň relativně autonomního fungování národní komunity (občanů ČR). Představitelé ČR totiž pracují pro globalistické síly, pro nadnárodní korporace. Národní zájmy jsou s těmito cíli v rozporu.

Soužití s islámem a vůbec každou cizí a nekompatibilní kulturou nefunguje. Nikdy, nikde, nikomu. Jakmile je jich v daném místě více než malé množství, máte velký problém. Vždycky. Tak tomu prosím nechoďme naproti, protože to je mírumilovně NEVRATNÉ.

Pokud dovolíme, aby nám přepisovali dějiny a přepsali, pokud dovolíme, aby odstraňovali sochy, pomníky, pamětní desky významných českých činitelů a dokonce je nahrazovali představiteli cizí moci, jež jednali protičesky, jsme na nakloněné rovině, jež vede k zániku naší státnosti, národa i jazyka. V tomto případě, pokud se nevzepřeme, nás čeká úděl podobný tomu, který postihl naše pobělohorské předky.Proto je nesmírně důležité, abyste naše články, které vás osloví, sdíleli a pokud můžete též přeposílali. Z jednotlivých kapek může vzniknout proud, který špatnosti, zlo bude nahlodávat a odnášet. Historická pravda bude tak systematicky očišťována, obnovována. Snažme se o to společně! Naše vlastenectví se ze slov promění ve skutky.

Národy se likvidují tak, že se zničí jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to.

Pro svobodu každého z nás je zásadní, abychom směli nahlas přemýšlet – a pochybovat. Máme právo odlišovat fakta od manipulace. Přijmout cokoli slepě bez pochybností totiž představuje pro celou naši společnost nebezpečný precedens: Podobná manipulace se může opakovat.

 Dejme najevo, že stávající výsledky vyšetřování vrbětické kauzy nejsou uspokojivé. Že je zde celá řada nesrovnalostí. 

Vybíral věznicí jen prošel, nespal tam ani jednu noc a byl odeslán na práci ke svému bratrovi do Pavlic. Tam se vykoupal, převlékl, navečeřel a zmizel v Rakousku. Neměl to daleko, pouhých 20 km. No a protokoly se ztratily. Vybíralova žena s neteří Trůdou potom odešly do Rakouska také, vždyť Vybíralová byla Vídeňačka. Takže Vybíral unikl nepotrestán, ačkoliv spoluzavinil smrt čtrnácti lidí.

Vzhledem k tomu, že otec byl železničář, dostali jsme pro ubytování tří rodin železničářů k dispozici jeden poštovní vagón, s sebou jsme měli pouze nejnutnější věci. Jiní toto štěstí neměli. Vagón jsme obývali asi jeden měsíc, z toho jsme stáli v Senohrabech na slepé koleji asi tři týdny. Po mnoha dalších strastech jsme si našli byt v Uhříněvsi.

2. května 2014 se v Oděse v Domě odborů odehrál monstrózní zločin spáchaný extrémními ukrajinskými nacionalisty. O život krutě přišlo 48 lidí – 32 bylo zaživa upáleno, 6 zastřeleno a 10 umučeno. Je nanejvýš nutné uvést, že do dneška nebyl zločin řádně vyšetřen a osnovatelé a přímí pachatelé nebyli potrestáni. Zcela nepochopitelně svým mlčením masakr zakrývají mainstreamové sdělovací prostředky a tím fakticky chrání pachatele. Selhávají stejně, jako evropští politici. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o čistý záměr, který zakrývá pravděpodobnou odpovědnost dnešních vládců Kyjeva.

„Tohle je ukrajinský premiér, který chodí po celém světě a lobbuje za Ukrajinu. A co je vrchol všeho, že do toho zakomponoval český státní znak. Český lev, který je u té munice. Podivná munice, kterou shánějí obchodníci se smrtí po celé planetě. Dokonce i ruská munice tam je. My nevíme, za kolik to kupují a kdo na tom vydělá," pokračoval ve své slovní kanonádě Babiš.

Petr Fiala je nejméně oblíbeným a důvěryhodným premiérem na světě. Nevěří mu 79 % Čechů. Hlavně, že si pan premiér dělá PR v zahraničí. Naprostý bizár.

a sbližování Čechů a sudetských Němců Posseltovi už loni v bavorském Selbu poděkoval prezident Petr Pavel.

Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“

„Vyhánění začalo v roce 1945, ale větší část naší etnické skupiny byla vyhnána až roku 1946, kdy už jinde začínala obnova. V době, kdy už bylo rok po válce. Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946 z Jablonce nad Nisou. Tedy více než rok po konci války.[4] To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka.“

Nebezpečný princip, který umožnil tyto hrozné činy, byl postaven na fikci kolektivní viny na základě etnického původu. Pouze tímto způsobem mohla být pošlapána lidská práva tisíců lidí, mohly být připraveny o svůj majetek, svou čest a v mnoha případech o své životy. A. dokonce bez ohledu na to, zda osobně byli pro, nebo proti, nacistické okupaci.

Tento nebezpečný princip vznikl z nenávisti. Vznikl z pokusu, který se vymyká z odpovědnosti za práci našich otců, kteří se vždy snažili žít společně v míru. Tento princip byl posílen přesvědčením, že je možné omezit svobodu člověka z důvodu jeho etnického původu nebo rasy.

"...70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století.

Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti."

„Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.

Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.

Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?

Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.

Churchill: My je svém pásmu nechceme.

Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)

Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal.

Stalin: Z Československa?

Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.

Čtěte naše stránky, prosíme, stahujte si naše články, přeposílejte je. To jsou viditelné projevy českého vlastenectví. Ukažme, že za české státní a národní zájmy umíme a chceme bojovat.