Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945 3
Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945 3
( Výňatky z knihy Františka Nedbalka, editor Václav Kural, Univerzita J.E. Purkyně, Ústí nad Labem 2005)
Celkové vyklizení KT Osvětim proběhlo takto:
Pokud se dalo zjistit, bylo z něj do května 1944 deportováno jen velmi málo vězňů. Poté odvozy vzrostly a v srpnu se přeměnily na už zmíněnou počáteční „evakuaci“. Od října 1944 byl už úbytek vězňů větší než jejich přírůstek V srpnu a září 1944 bylo totiž odtransportováno v rámci „evakuace“ více než 10 000 vězňů, Poláků, Rusů i jiných slovanských národností, mužů i žen, jakož i asi 10 000 židovských vězňů.
V druhé polovině ledna 1945 se strategická situace tehdejší hornoslezské provincie už stala tak kritickou, že postupně byla v její severní a střední části zastavena hospodářská činnost a evakuováni dělníci nasazení na práci v průmyslových závodech, váleční zajatci a vězni. To se dělo podle zachované směrnice z 21.12.1944, zpracované pod vedením SS-Obergruppenführera Brachta…
Směrnice především předpokládaly, že převoz lidí ohrožených bezprostředně válečnými událostmi bude ztížen jak nedostatkem vozového parku, tak i případnou dezorganizací železnic v těchto oblastech. Proto Němci hodlali převést velkou část, ne-li většinu „evakuovaných“ mas v pěších formacích a v míře, která by nekolidovala s potřebami fronty…
V důsledku nástupu RA k Odře ohrožujícího celé Slezsko, nasměrovaly SS evakuační kolony přímo do předhůří Sudet, tedy na jihozápad k Lužické Nise. Jejich značná část pak končila v KT Gross Rosen… Oběti byly nejen mezi vězni, ale i mezi německým obyvatelstvem, které v důsledku rozšíření atmosféry strachu prchalo před RA z oblasti Odry a Pobaltí. Němci evakuovali své obyvatelstvo ze Slezska, Východních Prus a Pomoří za velkých mrazů, bombardování a vojenského chaosu, takže zavinili smrt velkého počtu lidí, kteří umírali vyčerpáním, hladem a zimou.
Provedení evakuace politických a rasových vězňů – celkový souhrn
Rozkaz k evakuaci KT Osvětim vydal vyšší velitel SS a policie ve Vratislavy SS obergruppenführer Schmauser v polovině ledna 1945… Jak jsem již popsal, bylo podle tohoto rozkazu ve dnech 17.-21. ledna 1945 odtransportováno z mateřského tábora Osvětim a KT Březinka i z jejich 27 poboček asi 56 000-58 000 vězňů v pěších kolonách, převážně do 10 KT v oblasti říše…
U všech transportů z KT Osvětim nelze ovšem přesně určit cílovou stanici… Část transportů byla určena i do Terezína, Litoměřic apod., většina z nich však projížděla tzv. Protektorátem nebo Sudetskou župou a jižním okupovaným pohraničím…
V lednu došlo také k evakuaci menších nejmenovaných KT ve Slezsku, v únoru pak největšího slezského KT Gross Rosen…
Některé transporty již na místo určení nedošly a byly na cestě osvobozeny, některé byly ještě před osvobozením zmasakrovány.
Vězni putovali pěšky, jeli v otevřených nákladních vagónech, nebo se oba způsoby kombinovaly. Stravu dostávali jen někdy před odchodem z tábora, avšak během transportu zpravidla vůbec ne, nebo jen občas nějakou maličkost.
Poslední buchenwaldský transport šel pěšky do Výmaru, odtud měl jet vlakem, ale 13 km za Výmarem americký stíhací bombardér přesným zásahem do lokomotivy ukončil jeho cestu. Pak šel pěšky na Jenu. „Tak jsme najednou stáli před hrůzou, kterou jsme si nikdy nedovedli tak opravdově představit. Slabší kamarádi, kteří padli únavou, byli na zemi vyřízeni dvěma výstřely. Křik, spílání, panika. Rány pažbou a výstřely nás hnaly kupředu jako stádo divokých zvířat. Teprve v 11 hodin byl povolen oddech. Mnozí z našich kamarádů uprchli, ale většina jich byla opět chycena. V 8 hodin ráno jsme pokračovali v pochodu hrůzy, který opět stál život tucty kamarádů. Cestou nás pak osvobodili Američané.“
Ukázkou nacistické zběsilosti a zlotřilosti byl pochod smrti z KT Flossenbürg do KT Cham. Vězni vyšli 20.1.1945, byli velice slabí a zbědovaní, takže umírali po desítkách. Bylo do něj zařazeno také hodně Čechů. Podle jedné zprávy z tohoto transportu zemřelo přes 2 200 vězňů…
V důsledku mezer v zachovaných materiálech není možno přesně určit, kolik vězňů evakuovaných v druhé polovině ledna 1945 bylo dovezeno nebo dohnáno do KT třetí říše. Jak již uvedeno, bylo z KT Osvětim evakuováno asi 58 000 vězňů. Celkem jich zahynulo na evakuačních trasách na území Dolního a Horního Slezska, Moravy, Čech, Německa a Rakouska (jen podle svědectví osob, které evakuaci přežily) 9 000 až asi 15 000. Po srovnání těchto čísel možno dojít k závěru, že v konečné fázi evakuace nacházelo se v různých KT v říši kolem 40-50 000 osvětimských vězňů. Rudá armáda jich osvobodila v KT Osvětim už jen zbylých 2 180...
Koncem listopadu 1944 vyšlo z KT Osvětim 5 000 vyhladovělých, sedřených a utrápených vězňů v pruhovaných trestaneckých šatech s pytli na hlavách a ramenou, kteří přešli až do ČSR a zase zpět do Polska. Někteří měli pytli omotané i nohy. Vždy, když jsme byli hnáni na další pochod, drželi se na omrzlých nohou, pokud jim síly stačily, neboť věděli, že každé zhroucení má za následek okamžitou smrt – tj. že budou zastřeleni či ubiti SS, která je doprovázela. Nocovali ve Vidnavě, zde bylo pohřbeno 21 zastřelených vězňů mezi Vidnavou a Heřmanicemi. V Bernarticích zastřelo 9 vězňů, hlavy ubožáků byly úplně roztříštěny. Část transportu prošla Malou Kraší. V Javorníku pohřbeno 6 vězňů, z dalších pochodů pak 3, tedy celkem 9 osob. Dále prošli přes Bílý Potok do Bílé Vody. V Bílém Potoku se nachází společný hrob s ostatky 6 vězňů a v Bílé Vodě hromadný hrob s 13 vězni.
Hrstka zbylých vězňů byla dopravena do kladské pevnosti, kde vypukl tyfus a vyčerpaní vězni, náchylní ke všem chorobám, končili svou strašnou pouť i život. (str. 45)
