"Benešovy dekrety je potřeba revidovat", ..." konečně už zrušme Benešovy dekrety"
"Benešovy dekrety je potřeba revidovat", ..." konečně už zrušme Benešovy dekrety"
28. 8. 2023
"Benešovy dekrety je potřeba revidovat", "...konečně už zrušme Benešovy dekrety"
"Benešovy dekrety je potřeba revidovat. V pohraničí Němce potřebujeme",
požaduje Jiří CB Benýšek
9. 8. 14:46
"Podlé okradení Německého řádu, konečně už zrušme Benešovy dekrety",
požaduje Jan Ziegler
26. 8. 18:48
Autoři uvedených článků z neznalosti nebo úmyslně používají termín "Benešovy dekrety", ač zřejmě ví, nebo měli by vědět, že správný termín je "dekrety prezidenta republiky".
Na dekretální normotvorbě se podílel nejen prezident republiky, ale celá řada ústavních subjektů, např. londýnská čs. vláda, Státní rada, Právní komise, na Slovensku pak nová čs. vláda, Slovenská národní rada a její odborné orgány. V Praze pak především čs. vláda a její odborné instituce.
Stačí, když se podíváte na nějaký dekret prezidenta, který byl přijat již v poválečné době. Jsou na něm podpisy ministrů, předsedů politických stran, poslanců. Tyto dekrety byly přijímány se souhlasem všech našich ústavních orgánů. Mají tedy daleko od tzv. Benešových dekretů. Tento název je hrubou, zpravidla vědomou deformací celého procesu dekretální normotvorby.
Proč bychom měli tedy revidovat nebo rušit dekrety prezidenta republiky? Nejlitějšími odpůrci dekretů prezidenta republiky byli a jsou tzv. sudetští Němci a dokonce i někteří němečtí ústavní činitelé, především bavorští. Bavorská vláda v r. 1991 objednala u prof. dr. Felixe Ermacory juristické dobrozdání o "Sudetoněmeckých otázkách". V něm pan prof. Ermacora říká, že "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit" , a vše dojednat zainteresovanými stranami.
Od této doby začíná organizované "sudetoněmecké křížové tažení proti Benešovým dekretům". Můžeme rozlišit jeho dvě etapy. Pro první z nich je příznačné, že bojem proti dekretům se zabývá tzv. sudetoněmecký landsmanšaft se značnou podporou zvláště bavorských politiků, zejména Horsta Seehofera, bavorského premiéra a patrona "sudetských Němců", který později se stal spolkovým ministrem vnitra. V této fázi je "český garmanofilní a sudetomilný živel" spíše "ozdobou" SL, než nějakou významnou samostatnou politickou silou.
V druhé etapě tohoto zápasu se však formuje česká pátá kolona, a to od doby, kdy premiérem české vlády se stal B. Sobotka. Nabývá na síle a dostává se do kondice, díky vládě v čele s P. Fialou, kdy se již může stát stranou, která by byla schopná se sudetoněmeckým landsmanšaftem a jeho německými příznivci dojednat " změny nebo zrušení dekretů prezidenta republiky."
Zatím jeho prvními trubadory jsou novináři, kteří se angažují, aby dekrety prezidenta republiky nebyli "překážkou urovnání vztahů se SL". Bude jich stále více. Přidruží se k nim postupně řada nám dobře známých českých politiků, ústavních činitelů. Již dnes mají většinu v Poslanecké sněmovně PČR a v Senátu, ve vládě a souzní s nimi zřejmě i prezident republiky, který nedávno jmenovat několik soudců Ústavního soudu ČR.
Divadelní jeviště je již připraveno. Protidekretální strana se předvádí a zkouší své síly, kam až dosáhnou, co zmůžou. Čeští vlastenci však v současnosti nejsou organizovanou silou, která by mohla zabránit chystaným státním změnám, spočívajícímu ve zrušení dekretů prezidenta republiky. Následky tohoto kroku by byly dalekosáhlé. Lze je alespoň zhruba domyslet.
Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí Praha 1998. str. 27).
