Prožila jsem ve svých sedmnácti letech pohnuté doby s henleinovci. Kdyby landsmanšaft raději mlčel a netahal na světlo Boží, co bylo. Bydleli jsme ve Svatavě, pár kilometrů od Habartova, kde henleinovci řádili obzvlášť krutě. Pamatuji se dobře na to, když vykřikovali „Heim ins Reich“, nebo Eins zwei drei, nieder mit der Tschechei“.

A tehdy nastal čas, aby znovu promluvily české národní pověsti a kroniky.

Obrozenci četli  kroniku Kosmovu, Dalimilovu, Hájkovu, Beckovského (pokračovatel Hájkův) , Zapovu (již z buditelské generace  a s vřelým vypsáním husitství). Postupně vycházely sešity Palackého „Dějin národa českého v Čechách a na Moravě.“ Na divadelních prknech ve městech i na venkově se hrály historické vlastenecké hry.  A tu se k všeobecnému úžasu  objevil nový zdroj  posily pro národní uvědomění a uměleckou tvorbu : „Rukopis Královédvorský“ a  „Rukopis Zelenohorský“. Dosud neznámé  památky staročeské poesie,  napsané  jakýmsi zapomenutým jazykem a písmem na  stářím zvetšelém  pergamenu. První snad z 13., druhá z 9. - 10. století.

Přehled sdělení, jejich obsah, především názorně ukazuje neschopnost současného předsednictva tvořit pozitivní obraz našeho svazu ve veřejném informačním prostoru, kladnou image pro veřejnost.

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud proto návrh R. D. na zrušení dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zamítl.

„Není důležité, jsme-li katolíci, protestanté, husité. cokoliv... Kříž je symbolem evropské, křesťanské civilizace. Tedy opakem necivilizace, symbolizované půlměsícem," konstatoval na svém facebookovém profilu Pavel Černocký.

Hnutie zdieľa informácie s pozorovateľskou agentúrou Christianophobia, ktorá sídli v Paríži a dokumentuje protikresťanské aktivity vo Francúzsku.

Takže Postupim je i pro Českou republiku stále platným mezinárodním aktem, stvrzujícím legitimitu odsunu bývalých československých Němců zpět do říše, tj do dnešního Německa.

Co vyplývá z uvedené diskuse mezi Churchillem a Stalinem? 

Že oba dva původně počítali s tím, že Němci z Československa budou rychle přesídleni. (Churchill: Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal. Stalin: Z Československa? Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.)

I v současnosti se setkáváme se snahami nebrat Postupimskou dohodu, ani předcházející jednání spojenců vážně, a zrovna tak i některé následné spojenecké akty, zejména Pařížskou reparační dohodu. Pokud jde o ní, a na ní navázané další dohody, Německo dělá mrtvého brouka a reparace nechce, jak vyplývá  z prohlášeních jeho ústavních činitelů, platit. Řecko a Polsko již Německu signalizovaly, že reparace požadují. ČR však stále k reparacím, které nám Německo má zaplatit, mlčí. Je to nestatečnost nebo něco horšího?

O škodách, které nám způsobili Němci se jednalo i v Norimberku. „Zabýval se jím Norimberský proces s válečnými zločinci. Žaloba konstatovala, že z ČR bylo deportováno do Německa 750 tisíc čs. občanů na nucené práce k vojenským účelům. Po obsazení ČSR 15. března 1939 se obvinění zmocnili velikých zásob surovin a potravin, odvezli do Německa velké množství vozového parku včetně lokomotiv, vagónů, parníků a trolejbusů, vybavení laboratoří a uměleckých muzeí, knihy, obrazy, umělecké předměty, zařízení i nábytek.

Ukradli zlatý fond a všechny čs. valuty, včetně 23 tun zlata, které tehdy mělo nominální hodnotu 5,265 milionu liber šterlinků. Oloupili české banky a mnohé české průmyslové podniky, vyloupili a přisvojili si český veřejný i soukromý majetek. Tak zní názor spojenců, kteří rozhodli o vykonání spravedlnosti vůči představitelům Německa.“ (Prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc., Minulost je třeba uzavřít skutečnou tečkou, Právo, 1. října 2004). Jinými slovy řečeno: Němci nám kradli a ukradli, co jen mohli, včetně potravin, využívali naše lidské i výrobní kapacity na samý okraj jejich konečného opotřebení, ožebračili nás, týrali statisíce našich lidí v koncentračních táborech, byli odpovědni za smrt 360 000 našich spoluobčanů.

Těsně před velitelem vybuchl granát a on vlastně svým tělem zachránil můj život, jelikož jsem byl dva kroky za ním. Současně při této akci padl další člen družstva a kamarád četnický strážmistr Josef Brčák. Spolu s příslušníkem četnické školy Farberem, který byl zákeřně zabit již odpoledne, mají v Bublavě pomník. Několik z nás zbylých utrpělo různá zranění, což se u mne později projevilo ztrátou zraku levého oka.

Bez ohledu na pravost či nepravost stojí před námi RKZ jako  nezanedbatelný zdroj inspirace našich umělců 19. století. Současní „přepisovači dějin“ umělce znevažují a degradují, jako by se svou tvorbou sami podíleli na zhotovování  historických padělků, podvrhů a fals. Je to ovšem jen  záminka, která  slouží k ochuzení  našich  kulturních  dějin o  velikány 19. století.

Zamysleme se nad tím.

K datu postupimské dohody ještě neexistovaly revanšistické spolky odsunutých Němců, ale když se později vytvořily, nalezli do nich henleinovští a nacističtí funkcionáři, někteří tam působí dodnes, zejména z řad Hitlerjugend, případně z mladšího pokolení Sudetoněmecké strany a z NSDAP. Působí tam hlavně jejich ideologie - ta je protimírová, protičeská, militaristická a revanšistická. Krajanské organizace měly a ještě mají ve svých řadách i členy SA, SS. Postupimská protinacistická zásada nebyla ve svém důsledku tedy dodržena, má to své důsledky i dnes.

Obrovské tragédie koncom 40-tych a začiatkom 50-tych rokov sú dnes tzv. mainstreamom označované ako komunistické zločiny. Treba však poznamenať, že spúšťačom týchto udalostí boli zločinci v OSS, SIS, CIA s Dullesom na čele. Išlo o do všetkých podrobností prepracovanú diverznú akciu namierenú proti východným štátom Európy. Je vysoko pravdepodobné, že bez zorganizovanej akcie Splinter Factor by nebolo došlo k týmto tragickým udalostiam. Smrťou diktátora Stalina by sa politické napätie vo východných štátoch zmiernilo a vývoj by mal iný priebeh. Mainstream si však tieto dejinné udalosti nevšíma. Musel by kruto obviniť USA a iné západné krajiny z organizácie tejto vražednej akcie a to sa im do „krámu“ nehodí.

Prvním impulsem bitvy na Vítkově, který lze rozvíjet při utváření emancipační kolektivní identity, je zkušenost s tím, že nemusí vždy rozhodovat množství a síla (radikálních konzervativců a pozdně kapitalistických liberálů), nýbrž že občas zvítězí důvtip, vnitřní energie, tvůrčí organizovanost a přesvědčení o zásadním významu věci, za niž bojujeme – tedy jak říkali husité, přesvědčení o pravdě, která je přístupná všem.

Profesor Pavel Pafko (80): “Role médií v době koronaviru je odsouzeníhodná. Máme zalézt pod postel a bát se, až si nás smrt vybere? Tlak na starší lidi je obrovský, přibylo depresí.”

31. 7. 2020  arfa.cz

Anti-korona protesty sa formujú predovšetkým v strednej vrstve nemeckej spoločnosti – ktorá sa vidí ekonomicky ohrozená  – a prerastajú do celonemeckého masového hnutia namiereného proti Merkel a jej virológom prisluhovačom

Národné výskumné centrum epidemiológie a imunológie N. F. Gamaleji urobilo klinické skúšky vakcíny spoločne s ministerstvom obrany na základni vojenskej nemocnici N. N. Burdenkom. 20. júla odtiaľ prepustili druhú skupinu 20 dobrovoľníkov. Ministerstvo obrany zdôraznilo, že výsledky testov jednoznačne ukazujú vývoj imunitnej odpovede u všetkých dobrovoľníkov, nezistili zatiaľ žiadne vedľajšie účinky, komplikácie alebo nežiaduce reakcie, nezazneli od nich žiadne sťažnosti na svoj zdravotný stav.

Obrana, vzdelanie a zdravie musia byť úplne v rukách štátu. V búrlivých časoch Armagedonu sprevádzaného rozvratom západnej civilizácie jedine Rusko bude schopné garantovať Slovensku štátnu suverenitu a národnú zvrchovanosť. Preto je čas začať diplomatické prípravy na uzatvorenie bezpečnostnej zmluvy s Ruskom. O tom, že Rusko sa stáva najsilnejšou superveľmocou už nepochybuje nikto so zdravým rozumom. Nielen vďaka svojej vojenskej sile, ale hlavne vysokej morálnej prevahe, kde zdravý rozum a duchovný potenciál národa nebol porazený primitivizmom, šialenstvom, zvrátenosťou a zvrhlosťou, ako sa to udialo vďaka liberálnemu progresivizmu na „vyspelom“ a „civilizovanom“ kolektívnom Západe, ktorý svojím fantazmagorickým idiotizmom porazil sám seba a je už polomŕtvy.

Když Britanie prohlásila v r.1942 Mnichovskou dohodu za nulitní, posílá Jaksch proti tomuto rozhodnutí protest presidentu Roosveltovi. A nebyl to nikdo jiný, než opět W. Jaksch, kdo posílá do OSN petici o vyšetření "masakru" při "vyhnání" německého obyvatelstva z Brna. Myslím, že literatura tohoto druhu na stánky nepatřila a i v budoucnu patřit nebude.