České národní listy

Nejen landsmani, ale i někteří němečtí politici nedokážou dodnes rozlišovat mezi termínem přesídlení (transfer, odsun) a vyhnáním. Převážně mluví jen o vyhnání.  Dokonce v tomto "zjednodušování" si libují i někteří čeští politici, zejména pak D. Herman, P. Bělobrádek a P. Vokřál.

I prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozi mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu

Ani A. Dubček nezůstal pochopitelně stranou. Již 10. února 1989 píše další z řady dopisů Jakešovi a Husákovi s protestem a doporučuje: „Jestli chcete ještě něco udělat, radím vám, abyste začali propuštěním Havla". Vzápětí poskytl redaktorům samizdatových Lidových novin J. Dobrovskému a V. Mlynářovi rozsáhlé interview, neboť podle úvodního slova redaktorů jméno A. Dubčeka bylo jedním z hesel „lidí, volajících po svobodě a demokracii nejen při manifestacích 21. srpna a 28. října minulého roku 1988, ale i při událostech v pražských ulicích 15. až 20. ledna roku letošního". A. Dubček v odpovědích na otázky redaktorů charakterizoval lednové akce a demonstrace „dětí srpna" proti dvacetileté „normalizaci" jako oprávněné. Odsoudil násilí proti demonstrantům, neboť „násilí není řešení".

Česká republika se chystá zavést institut strpění cizinců ze třetích zemí na svém území. Kritici připravovaného opatření jsou přesvědčeni, že dojde k neúměrnému posílení práv migrantů. Ani ty z nich, kteří spáchají závažný zločin, nebude možno ze země vyhostit. Zároveň připravovaná novela azylového zákona stanoví, že status azylanta zůstává po celu dobu řízení i tomu, komu stát tento status odnímá.

V Budapešti sa koná tento týždeň veľká konferencia biskupov a kňazov z krajín Blízkeho Východu, ktorú zorganizovala maďarská vláda. Hlavnou témou konferencie je ochrana prenasledovaných kresťanov a čo je možné urobiť, aby boli spoľahlivo chránení pred prenasledovaním na Blízkom Východe.

V prejave legitímny sýrsky prezident Bašár Asad uviedol, že s vládnymi orgánmi spolupracujú aj Kurdi, ktorí sa odmietli stiahnuť s proamerickými kurdskými skupinami. Sýrsky prezident vo svojom prejave uviedol, že väčšina Kurdov, ktorá sa rozhodla počkať na sýrske vládne jednotky je patrioticky ladených a má k obnove Sýrie pozitívny vzťah.

Maďaři se za své menšiny perou. Dokonce se dostávají do křížku i s NATO. Co my děláme pro českou menšinu, např. v Německu.

Nic, zhola nic. Již celá desetiletí Češi žijící v Německu nemají práva národnostní menšiny. Víme, že v mezinárodním právu platí princip vzájemnosti, který říká, že menšina jednoho státu, žijící na území druhého státu, má mít, tolik práv, kolik má menšina druhého státu, žijící na území prvního státu. Srozumitelněji řečeno: Češi v Německu by měli mít tolik práv, kolik mají Němci žijící v ČR. Kdy to bude? Co pro to pan Petříček udělá? Co udělá naše vláda? Času uběhlo již hodně. Nyní již nastal čas činů!-red. ČNL

Podle současných preferenci je Salviniho Liga v čele politických stran.

Vždyť někteří naši němečtí sousedé, mluvíme o nich jako o landsmanech, se již cíti být dalším státotvorným národem v Českých zemích a rádi by s námi vytvořili česko-německou federaci. Pan Posselt mluví o tom, že to co bylo před 100 lety rozděleno, musí zase srůst. Tzv. sudetoněmecká mládež na sjezdech "sudetoněmeckého landsmanšaftu" mluví o tom, že má dvě vlasti, které jí náleží. Jsou zde i další věci, které vzbuzují naše obavy. Kdy a kdo řekne  slova o podpoře naši svrchovanost a územní celistvosti, která bychom v současnosti tak nutně potřebovali slyšet?

V politické rovině  by totiž znění navrhované deklarace znamenalo počátek zcela nové politické orientace, rozchod s více než stoletým českým usilováním o vymanění se z neblahé jednostranné závislosti a snahami o vlastní stát. Kromě toho bychom takovým zněním deklarace opustili své spojence v druhé světové válce (spojence, kteří ostatně byli u zrodu naší samostatnosti po světové válce první). Vzdali bychom se opory mezinárodních smluv, jako je především Postupimská dohoda  a Pařížská smlouva, o nichž návrh deklarace významně mlčí. Vzdali bychom se možnosti  opírat se o solidaritu vítězných mocností a přešli bychom na německou pozici.

Takový krok nejen není v zájmu českého státu a národa, je naopak v příkrém rozporu s národním cítěním a našimi dějinnými zkušenostmi.“

Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.

Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.

Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?

Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.

Churchill: My je svém pásmu nechceme.

Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)

Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal.

Stalin: Z Československa?

Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.

Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují…“

„Představitelé spojenců uloží Německu další politické, správní, hospodářské, finanční, vojenské a jiné požadavky, vznikající z úplné porážky Německa. Představitelé spojenců nebo osoby nebo orgány řádně určené k tomu, aby jednaly jejich jménem, budou vydávat proklamace, příkazy, nařízení a instrukce s cílem stanovit takové další požadavky a provést jiná ustanovení tohoto prohlášení. Veškeré německé orgány a německé obyvatelstvo musí bezpodmínečně splnit veškeré požadavky představitelů spojenců a plně se podřídít všem těmto proklamacím, příkazům, nařízením a instrukcím.“