České národní listy

Nedostavila se asi polovina německých vojáků. Tato skutečnost se citelně projevila u těžkého dělostřelectva. Nerozvinutá byla motorizace armády. Její týl byl odkázán na selskou vozbu. Bojových vozidel měla armáda 600 – 469 tanků tří typů. Šlo jen o pětinu síly, s níž disponovala německá armáda. Německo mělo v letectvu až šestinásobnou převahu.

Jako kdyby mladí lidé nechápali, že je zbytečné obracet se na politiky, když věci mohou přece změnit sami. Možností je nepřeberně. 

Jednalo se o další z řady „objektivních diskuzí“ na veřejnoprávní ČT, v níž zazníval jen jeden názorový proud. Tato trojice „nezávislých odborníků“ již po dlouhé roky kritizuje katolickou církev, jmenovitě její vedení na čele s panem kardinálem Dukou. Od zhrzeného pana religionisty (ještě, že má Českou televizi, kam ho neustále zvou, kdo by ho jinak poslouchal) dokonce padlo obvinění směrem ke kardinálu Dukovi, že prý kryl sexuální zneužívání dvou seminaristů, když byl opatem dominikánů. Celkové vyznění tohoto příspěvku bylo jednoznačné, ve vedení církve je něco nezdravého.

 Otec arcibiskup Dominik kardinál metropolita primas Duka podal žalobu na divadlo, které v Brně uvedlo inscenace Olivera Frljiče Naše násilí, vaše násilí a Prokletí. Podal ji jako soukromá osoba, protože ony inscenace poškozují jeho práva, důstojnost a čest. K Ježíšovi, který na divadle znásilňuje muslimku, je ponižující se modlit.

Mnozí lidé si podle něj myslí, že nápady genderistů jsou tak absurdní, že nestojí za víc než za mávnutí rukou. To je podle teologa na největší chyba. Pak se jednoho dne probudíme a zjistíme, že tito ničitelé civilizace různými způsoby prosadili přesně to, co chtěli.
 

Istanbulská úmluva není pro země Evropské unie ani potřebná, ani přínosná.

Podle ženské lobby se kněz svoji řečí dopustil šíření poplašné zprávy. Istanbulská úmluva, kterou přijal ministerský výbor Rady Evropy před sedmi lety, vešla v platnost o tři roky později. Česká republika ho podepsala jako jeden z posledních unijních států, ale na ratifikaci stále čeká.

Netrvalo však dlouho a ozval se i kardinál Dominik Duka, který se postavil proti genderismu. Na blogu serveru Aktuálně.cz si vzal na pomoc dokonce papeže Františka. „Pokládáme-li jaderné zbraně za možnost, kdy během krátkého okamžiku zahyne vysoký počet lidských bytostí, musíme uvažovat stejně i v případě genetické manipulace nebo genderové teorie. Ty také nedodržují řád stvoření světa,“ citoval Duka papeže.

Žasnu nad tím, že ty samé strany, které pořád přichází s povídačkami a vyfabulovanými ságami plnými konspiračních teorií o schizmatu ze Spojených států s dobře financovanými spikleneckými kabalami v pozadí, tohle vůbec nekritizují,“ řekl Arroyo.

„Naopak úplně toto německé skutečné uzurpování papežských pravomocí a autority naprosto ignorují,“ pokračoval.

„Ti se přetváří na své vlastní magisterium a nikdo o tom nešpitne ani slovo, a to ani tady v Americe.“

Rozkaz k tragickému vzletu stíhačiek sa podľa všetkého nezrodil na Slovensku, ale  v nemeckom centre vzdušných operácií v Uedeme (CAOC – Centrum kombinovaných vzdušných operácií), čo minister Gajdoš a liberálne médiá decentne obchádzajú ako nepodstatnú „maličkosť“, ktorú zrejme nie je žiaduce pred slovenskou verejnosťou zbytočne rozmazávať.

Zde jsme byly dány každá zvlášť do jiné německé rodiny na výchovu. Nejstarší sestra nás nemohla navštěvovat, protože musela pracovat u Němců až do jejich odsunu v roce 1945. Hned, jak to bylo možné, jela pro nás do Milovic, ale tam nás nenašla. Předseda NV sdělil, že rodiny a s nimi i my byly vystěhovány do Pulschtefu nebo Mistelbachu. Sestra se svým snoubencem odjela do Mistelbachu v Rakousku. Tam nás objevili, když jsme vycházely z kostela. Vedla nás Němka. Sestra Ludmila nás oslovila a řekla, že pro nás přišla. To víte, to bylo shledání. Po pěti letech! Šla jsem hned k sestře, ale sestra Věra (v té době jí bylo patnáct let), řekla, že ji Češi vyhnali, takže do ČSR nepůjde. Tak zůstala v Rakousku, kde žije dosud.

Svátkem se stal 6. říjen 1944,  1.československý armádní sbor vstoupil na československou půdu. Slzy štěstí, zavlály československé vlajky, nad karpatskými horami zazněla hymna, vesnice vítaly své osvoboditele, svoboda přicházela z Východu. V jejím čele byli maršál Ivan S. Koněv a náš generál Ludvík Svoboda.