Situace je nejvážnější od 2. světové války, řekl šéf BIS po jednání s Pavlem
Situace je nejvážnější od 2. světové války, řekl šéf BIS po jednání s Pavlem
dnes 11:04, 26.3.2024 • Aktualizováno
//www.novinky.cz/clanek/domaci-prezident-pavel-jednal-s-vedenim-bis-40465479#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest241_shrnuti_llm_varD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Při jednání se prezident P. Pavel a ředitel BIS, Michal Koudelka, shodli na tom, že může být ještě hůř.
Pakliže oba dva pánové se trefili do černého a myslí svá slova skutečně vážně, neměli by zapomínat na lid z podhradí, na obyčejné české lidi. Chránit naše životy, když se již již schyluje k velké mezinárodní bouři, je přece jejich povinností. Bylo tomu tak však i v nedávné minulosti. A přece nějaké jejich i dalších povinovaných činitelů viditelné snahy o naši bezpečnost jsme nezaznamenali. Třeba vše pro nás připravují v režimu přísného utajení. Pokud tomu tak, i když o tom pochybujeme, patří jim naše velké díky.
Problémem však je, že již v dřívější a nyní i v současné době, měli bychom všichni vědět, kde je náš protiletecký kryt, pro případ, že by z černých bouřkových mraků vyrážely nebezpečné blesky jeden za druhým. To však z nás ví jen nemnozí, např. vládní činitelé a další elitáři. Velká většina obyčejných lidí by hledala úkryt ve sklepech domů, kde bydlí. Ztráty jen při obyčejném bombardování nebo při raketovém útoku s nejadernou náloží by byly obrovské. Kdo by za to vše nesl odpovědnost? Všichni příslušní ústavní činitelé! Každý trest za zbytečnou smrt stovek, tisíců lidí, za něž nesou odpovědnost, může být jen nepatrný a nadto přespříliš pozdní, pokud by tací byli skutečně potrestáni.
Pokud o svém krytu neví nic obyčejný člověk, neměli by mít své kryty ani novodobí papaláši. Nechť umírají s námi! Z nás mnozí byli a jsou proti válce. Našim přáním je mír. Někteří papaláši na rozdíl od nás soustavně mluví o válce, nadávají chcimírům. Snad bychom k míru měli blíže, kdyby i oni věděli, že budou s dalšími lidmi umírat či pouze krvácet v troskách.
Mezi přední válkychtivce patří od počátku premiér P. Fiala, někteří jeho ministři a také pan prezident Pavel. O generálštábnímu Řehkovi, který mluví o tom, že během několika minut může být naše vlast postižena nepřítelem, raději pomlčme. Podle údajů, které kolují na veřejnosti za poslední rok posílil čs. armádu o celých několik stovek lidí. To je víc než méně. A to přesto, že občas se konají shromáždění i tisíců lidí, kteří ukazují na hanebné Rusáky, před kterými se musíme ochraňovat, a na mírumilovné Ukrajince u nás, hledající zde životní poklid.
Pan premiéru jsem na toto téma psal. Dokonce mi poděkoval za zájem. Od té doby se však nic v tomto směru neděje. Pardon, pravidelně po republice kvílejí sirény, které nás upozorňují na hrozící nebezpečí. A to je asi vše. Kryty se nebudují. Civilní obrana spí jako Šípková Růženka. Válečné řeči se však vedou stále více a s větší hlasovou intenzitou. Již značná část našich lidí ví, kdo je našim „nepřítelem“, který čeká za bukem, aby na nás, i do sousedních států, nenadále vtrhl, vše podupal, rozkrad a zničil. Nepřítele tedy již máme. Ochranu před jeho nepřátelskými skutky, kromě médií hlavního proudu, ČT, samozřejmě jen verbální, tedy máme. Chybí nám však ta skutečná. Pokud budou naši papaláši i nadále patřit mezi válkychtivce, budou sbírat na drony pro Ukrajinu, budou shromažďovat dělostřelecké náboje pro ukrajinská děla, posílat na Ukrajinu vše možné, včetně dobrovolníků, dalekonosných raketometů, které zabíjejí občany Ruska, včetně jejich dětí na ruském území, a tak si pěstovat a vypěstovat nepřátele, aniž by vybudovali vše potřebné pro ochranu životů občanů ČR, můžeme z uvedeného vyvodit, že našim „vůdcům“ na našich životech zřejmě nezáleží, asi pro ně nic neznamenáme. A to je špatné, moc špatné!
Za takovéto situace by si český člověk měl dobře rozmyslet, jak chránit sám sebe, své rodiny, své spoluobčany a jejich rodiny. Není moc času na psaní a mluvení. Nastává čas činů. Válku nechceme, jsme pro mír! Nechť to ví i náš „potencionální“, případně i skutečný nepřítel. O kdo je za této nebezpečně podmračené situace naším údajným nepřítelem a kdo tím skutečným? Můžeme tento rébus vůbec správně vyřešit? Nebude lépe upustit od této snahy a čekat, až si na nás naši ústavní představitelé a jejich přepočetní poradci vzpomenou a budou činit, co jejich povinností je?
Dr. O. Tuleškov
